9. července 2015

Terry Pratchett - Pod parou

Předposlední Zeměplocha dočtena. Pokud příběhy o Toničce vnímáte jen jako doplněk, je dokonce poslední knihou celé série. 

Český překlad vyšel krátce po autorově smrti, na čtení se tato skutečnost projevila, ten pocit ztráty a loučení se promítal do celé knihy. Nevím, jestli to tak cítil i sám Pratchett nebo jestli jsem si to tam vložila já sama.

Na Zeměplochu dorazila pára v podobě parní lokomotivy uhánějící po kolejích. A kde jinde s ní začít než v Ankh-Morporku? Ke slovu přichází lord Vetinari a stejně jako vždycky se neptá, jestli Vlahoš chce nebo nechce. Prostě bude pomáhat. A tak Vlahoš pomáhá. Pronajímá pozemky, staví koleje, zaměstnává spoustu lidí, golemů, skřetů a trollů. 

Jen (někteří) trpaslíci mají strach z pokroku a vše moderní sabotují. Celou dobu mi to připomínalo hysterii kolem uprchlíků, strach z neznámého, ze změny. Strach z míchání kultur, vždyť trpaslíci se nemohou přátelit s trolly, lidmi nebo nedej bože se skřety. Je to nepřirozené, zničí to všechno, co je trpasličí, vše co dělá trpaslíka trpaslíkem. Každý trpaslík, který si myslí, že může zůstat trpaslíkem a přitom se přátelit s trolly, je zrádce a měl by být potrestán. Nepřipomíná vám to něco?

V knize se objevují postavy, které by čtenář nečekal. Na Neviditelné univerzitě se u arcikancléře Výsměška zastaví Lu-Tze, kolem železnice se potuluje novinářská sebranka, v Übervaldu poletuje lady Margolotta, trpasličího krále doprovází Sam Elánius s několika členy hlídky. Jako by se všichni chtěli rozloučit, protože už nebudou mít další možnost. A ač bych za normálních okolností byla s těmito drobty nespokojená, jsem ráda, že nám autor umožnil se rozloučit. 

Pod parou nepatří k tomu nejlepšímu ze Zeměplochy, to ale nic neznamená. Ze 40 titulů nemohou být všechny nejlepší. Kniha není ničím ohromující, nemá tolik vtipných momentů ani bravurní finále jako některé jiné, ale je důstojným rozloučením s autorem a Zeměplochou, která se mění, upouští od magie na úkor techniky. Ač je to průměrná pratchettovka, stojí za přečtení, už jen proto, že další už nebude.

Překlad páně Kantůrka byl jako vždy skvělý. Co mi ale vadilo, byla korektura. Chybějící čárky bych ještě překousla, ale slovo vydět? Nesoustředím se na to, zda jsou v textu gramatické chyby, a nevyhledávám je. Jenže někdy si zkrátka vezmou rudý hadr a pořvávají na mě: "Haló, tady jsem, tady stojím a klidně vystavuji Y ve slově vidět a ty s tím nic neuděláš, nemůžeš s tím nic udělat!" Takové chyby se neodpouští. Já chápu, že vydavatelé chtěli vydat knihu co nejdřív. Ale radši bych si počkala další měsíc, než vidět svou oblíbenou sérii krvácet.