8. ledna 2014

Tom Hodgkinson - Líný rodič

Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dlouho. A poté, co mi mamka řekla, že už to nezvládá, že je asi moc stará na to, aby vychovávala další dítě, že na to nemá energii, jsem usoudila, že je načase zajít do knihkupectví. 
Autor je otec tří malých dětí. A říká spoustu věcí, které vím.
Říká, abychom dětem "zakázali" nebo alespoň omezili televizi. Ideální je televizi vůbec nemít. Pak není co zakazovat, dítě nemá pocit, že o něco přichází. Totéž platí o počítači.
Říká, abychom dětem nevnucovali naše domněnky o tom, co by se měly učit. Děti se naučí, co sami potřebují, ten zbytek si stejně nebudou pamatovat. 
Nenapomínat děti, že něco dělají špatně, ale jít příkladem. Než jim připomínat, že mají děkovat, pouštět starší lidi sednout, měli bychom jim jít příkladem a sami za všechno děkovat a pouštět starší lidi sednout. Děti napodobují své rodiče. Pokud jste neomalení hulváti, budou vaše děti neomalení hulváti nejspíš taky. Pokud vy budete sedět v tramvaji a budete nutit své děti, aby někoho pustili sednout, nejspíš to udělají. Ale až pojedou sami, nevstanou.
Nekupovat hračky. Nebo jen málo. A nejlépe ne ty, na které jsou v televizi reklamy. Vidím to na svém bráškovi. Chtěl by všechno. A když tu hračku za dva litry dostane, hraje si s ní pár dní a pak leží v poličce, kde se na ni práší. Je lepší mít hraček méně a spíš nízkonákladových. Bojuje za hračky dřevěné nebo vyrobené svépomocí, brojí proti plastu. Já osobně bych udělala výjimku u lega. Ale podmínky si můžeme měnit každý dle svého uvážení. Není to přeci žádné dogma.
V čem naprosto souhlasím, je fakt, že čas je cennější než peníze. Proto je lepší se uskromnit a pracovat méně, než vydělávat na blbosti, které nepotřebujeme a kterými dítěti vynahrazujeme to, že nejsme celé dny doma. Nepotřebujeme dvě auta, velký, krásně zařízený dům, nejmodernější kočárek a spoustu plastových krámů. Je lepší nosit dítě v šátku, žít v bytě zařízeném bazarovými kousky a mít na děti čas. To žádné panenky nebo vláčky nenahradí. 
Nechte své děti být je hlavním mottem celé knihy. Děti se o sebe postarají. Zapojte je do chodu domácnosti. Ony to zvládnou. 
A hlavně - jsme jen lidi. Každý občas ujede, neudrží nervy. To se stává. Nevyčítejte si to. Snažte se být vy spokojení a v klidu. Budete mít pak šťastné děti.
Myslím, že by si to měli rodiče přečíst. Všichni rodiče. To, že se moc snaží, je to nejhorší, co můžou pro své děti udělat.

Pokud někdy budu mít děti, rozhodně budu líný rodič. Nepotřebuji k životu spoustu blbostí a nebudu je potřebovat ani s dětmi. Budu jim číst pohádky, budu s nimi vařit, budu jim šít hračky ze starých ponožek. A budu se snažit být sama spokojená, abych mohla mít šťastné děti.