28. února 2012

Až vyrostu...

Když jsem byla malá, mohly mi být tak tři čtyři roky, měli jsme doma, nevím proč, bílý závoj. A já jsem chtěla být nevěsta, až jednou vyrostu. Dneska už mě tenhle nápad naštěstí moc neláká.
Když jsem začala chodit do školy, měla jsem ráda naši paní učitelku (nevím, možná jsem byla divná už tenkrát). A tak jsem chtěla být učitelka.
Asi v osmi letech jsem chtěla být právnička. Neptejte se mě, jak jsem k tomu tehdy přišla, já vážně nevím.
V páté třídě jsem začala chodit na dramaťák, takže jsem chtěla být herečka.
Asi v sedmičce nebo osmičce se mi zalíbila myšlenka, že by ze mě byla fotografka.
Tou dobou jsem přemýšlela, že by ze mě mohla být ekonomka, ale to mě naštěstí rychle přešlo, neboť jsem si řekla, že ekonomů je všude plno, tak proč přidávat dalšího.
Když se v devítce podávaly přihlášky na SŠ, neměla jsem tušení, kam jít. Jedna možnost padla na gympl. Spolužačka sháněla někoho, kdo by s ní šel na stavárnu, a tak jsem se tam jela podívat. Po čtyřech letech otvírali obor geodézie. Neměla jsem ani páru, o co jde, ale přesto jsem si tam dala přihlášku a vystudovala to. Když jsem si podávala přihlášku na VŠ, věděla jsem, že chci být geodetka.
V prváku na vysoké se mi začaly líbit předměty, které byly zaměřené spíš na počítače (linux a databázové systémy). A tak jsem se poměrně ráda nechala zlanařit na geoinformatiku. S tím, že geodézii můžu dělat vždycky, jsem z geodézie zdrhla. A doufala jsem, že by ze mě mohla být geoinformatička.
Teď bych si měla podat přihlášku na magisterské studium. Podám si ji opět na geoinformatiku, protože studovat tenhle obor mě hrozně baví. Uplatnění by tu bylo. Ale já si nejsem jistá, jestli to skutečně dělat chci. Momentálně mě asi nejvíc láká být knihovnicí nebo si pořídit vlastní krámek s fantasy a sci-fi literaturou.
A co budu dělat za dva roky, až dostuduji? Kdo ví?
A čím jste chtěli být vy, až vyrostete? Splnilo se vám to? Děláte to, co chcete a co vás baví?

25. února 2012

Průvodce netestovanou kosmetikou aneb jak to dělám já potřetí

Tak se vracím s pokračováním o netestované kosmetice. Dneska to bude o dekorativní kosmetice. S líčením jsem pořád začátečník samouk, takže ještě nemám vše, co bych nejspíš potřebovala, ale snad nezapomenu na nic, co by se mohlo hodit.



Ať už jste zvyklé používat podkladový krém pod make-up nebo make-up nepoužíváte, ale toužíte jen po sjednocení barvy pleti, doporučují podkladové krémy od lush. Vyrábí se v pěti odstínech a 20g stojí 375 korun. Já jsem kdysi dostala vzorek a na sjednocení barvy pleti to nebylo špatné. Smíchala jsem si to s běžným hydratačním krémem a nanesla. Podle množství krému si můžete zregulovat, jak výrazná barva krému vznikne a navíc můžete jednotlivé krémy míchat mezi sebou.

Před dvěma týdny jsem měla narozeniny a usoudila jsem, že už vážně nejsem nejmladší a tak by zřejmě nebylo špatné začít se občas trochu líčit. Volba padla na kosmetiku od Lily Lolo.

Žlutý korektor na kruhy pod očima. Bez problémů s ním ale zamaskujete cokoliv. Teda zamaskujete... Pokud máte na obličeji velký vystouplý rudý beďar, tak po aplikaci budete mít na obličeji pořád velký vystouplý beďar, ale alespoň nebude svítit na kilometr daleko a volat: "Koukněte se na mě, jsem velkej hnusnej beďar!" Ale víc od korektoru asi očekávat nemůžeme, že.

Mám světlý make-up blondie, ale na přesném odstínu u minerální kosmetiky tak moc nezáleží. Speciálně jsem si ho šla koupit do prodejny, abych si neobjednala špatný odstín, ale po aplikaci dvou různých odstínů jsem neviděla rozdíl a i prodavačka mi potvrdila, že se odstín celkem přizpůsobí. Takže pokud si jako bledule nevyberete tmavý odstín, tak asi nemusíte ani moc vybírat. Já si ho příště už objednám přes internet.

Pudr jsem si pořídila matný, ale asi si v brzké době pořídím i hedvábný. Sice nevím, jestli to funguje, ale láká mě to. Pudry jsou bílé, ale nebojte se toho. Jsou průhledné, takže vám nevytvoří na obličeji vápenný vzhled.

Pořídila jsem si k tomu i Lily Lolo štětce a i když jsou z umělého vlasu, jsou velmi příjemné. Sice jsem nikdy v ruce přírodní štětce ani nedržela, ale zkusila jsem si jemnost srovnat se svými vlasy a ty štětce jsou prostě super. Příjemně měkoučké, hebké. Je radost s nimi make-up aplikovat. Štětec vlevo je kabuki na make-up, uprostřed na korektor a vpravo na pudr.

Časem od této značky dokoupím ještě bronzer, oční stíny a tužku na oči. Ale oči si moc nelíčím, maximálně poslední dobou používám řasenku, kterou Lily Lolo bohužel nevede.

Řasenku mám zatím ještě v zásobě, ale až mi dojde, koupím si zřejmě od 100% pure. Tady si nejspíš pořídím i rtěnku, až mi dojde. Od téhle značky se dá pořídit i make-up, krémy, šampony a minule jsem na něj zapomněla, ale mají i balzám na rty.

Nehty si nelakuji, ale co bych pro vás neudělala. Po dlouhém hledání se mi podařilo najít netestované laky na nehty od sparitual. Výběr barev se mi zdá poměrně široký, ale to asi záleží na úhlu pohledu. Laky tedy nejsou z nejlevnějších, ale samozřejmě je to o prioritách. Když vidím některé slečny s desítkami laků, které nemůžou ani zvládnout vypotřebovat, tak to si radši pořídím jen dva odstíny, které budu nosit.

Mají i podlaky, nadlaky a já ani nevím, co všechno bych měla hledat, takže si tam případně pohledejte samy.

To je zatím asi vše, jako vždy, pokud vám tu něco chybí, dejte vědět v komentářích, pokusím se to zařadit do příštího článku.

24. února 2012

pro-ana blogy

Pokud jsi sem omylem zabloudila, protože přemýšlíš, že by ses stala pro-ana, prosím tě, nedělej to. Zhubnout se dá i jinými způsoby, než hladověním a odříkáním. Já jsem zhubla za půl roku 10 kilo bez hladovění a odpírání.
Promluv si s mamkou o tom, že si připadáš tlustá a chtěla bys zhubnout. Vysvětli jí, jak se cítíš a že ti to vadí a chceš s tím něco dělat.
Řekni jí, že nebudeš jíst k obědu s ostatními omáčku s knedlíky, ale dáš si raději obří zeleninový salát. Nebo si tu omáčku klidně dej a ten salát si dej k večeři. Snídej ovoce, protože pročišťuje organismus a je to šetrnější a zaručenější než všechna projímadla. Snaž se jíst tak, abys neměla hlad, ale nepřejídej se. Zorganizuj si jídelníček tak, aby 70% tvořilo syrové ovoce, zelenina a ořechy (těch ne moc, tak hrst denně na doplnění vápníku). A nevynechávej listovou zeleninu. Pročti si nějaké knížky nebo weby, které se zabývají vitariánstvím, kde se dozvíš vše o syrové stravě. Tímto způsobem můžeš zhubnout i rychleji než za půl roku, já jsem to nedodržovala úplně přesně, a můžeš zhubnout i víc, já pořád ještě hubnu. Navíc si nebudeš muset dělat hlavu, že sis dala zmrzlinu se šlehačkou, protože ovoce a zelenina dokáží hodně a nepoznáš to.
Myslím, že při pravidelném dodržování tohoto způsobu stravování, jsem hubla asi půl kila za týden, pak jsem to přestala tak striktně dodržovat a hubnutí se zpomalilo. Ale pořád hubnu.
Pokud má tvoje mamka taky nějaké to kilo navíc, zkus jí navrhnout, že můžete zhubnout spolu, udělejte si z toho zábavu. Klidně si zapisuj, co jíš, ale nepočítej kalorie. Po ovoci ani zelenině se netloustne. Vykašli se na to, že je v ovoci cukr, doplní ti energii, ale nepřibereš po něm ani deko. Važ se maximálně jednou denně, nejlépe ráno hned jak vstaneš, víckrát to nemá cenu.
Budeš štíhlá, plná energie, zdravá. Jako pro-ana budeš hubená, ale nebudeš hezká ani zdravá. Budou se ti lámat nehty, padat ti vlasy, kazit zuby. A to není pěkné a určitě to není to, co bys chtěla.
Mnou uvedenou metodou nezhubneš tolik, aby ti trčely kosti, ale budeš příjemně zdravě štíhlá, nebudeš už "ta tlustá kráva", ani se z tebe nestane "ta nechutně vychrtlá". Budeš "ta pěkná štíhlá holčina". A to přeci stojí za to, ne?
Nejsem ani jsem nikdy nebyla anorektička, takže nevím, jaké to je, ani si to neumím představit. Ale umím si představit pár situací, které k tomu mladou dívku můžou dohnat. Taky jsem byla vždycky koule a doma (a nejen doma) si do mě rádi rýpli, že mám velký zadek, že jsem tlustá a podobně. A i když jsem se tvářila, že je mi to šumák, pěkně mě to štvalo. Naštěstí jsem nikdy nepodlehla, ale chápu, že jsou určitě dívky, které toho začnou mít dost. A dokáži si představit i dost jiných situací, které k tomu můžou vést.
Konec části věnované náhodným návštěvnicím.

Teď obecně o těchto blozích.
Když jsem narazila na první blog tohoto typu, docela mě to vyděsilo. Když jsem si zadala do googlu pro-ana, vyděsilo mě to ještě víc. Takových blogů mi to našlo hned několik. Většina z nich nefunguje dlouho, pár měsíců a pak příspěvky končí, doufám, že je to tím, že těm dívkám někdo pomohl nebo že si samy uvědomily, že tohle není řešení. Na tu druhou možnost ani nechci pomyslet.
Co mě však děsí ještě víc, jsou komentáře, ve kterých pisatelé útočí na autorky blogů, nadávají jim do krav, blbek a podobně. Ty holky se pak stáhnou ještě víc do sebe a budou mít pocit, že jim nikdo nerozumí a že jim nezbývá už nic, kromě vidiny krásného(?) těla.
Tyto blogy vnímám jako volání o pomoc. Myslím, že ty slečny chtějí, aby jim někdo pomohl, aby je vyslechl, aby jim řekl, že jsou hezké.
Myslím, že velkou měrou za tohle můžou rodiče. Ať už tím, že nechají svojí dceru jíst tak, aby se z ní stala koule, nebo tím, že pokud má třeba jen pár kilo navíc, tak ji na to neustále netaktně upozorňují. Že si neudělají čas, aby se jí věnovali.
Přeji těm slečnám, aby se našel důvod, proč toho nechat, aby si nemusely procházet tím, čím si prošly mnohé před nimi. Snad budou mít víc štěstí.

18. února 2012

DIY - kanzaši kytka

Dnes jsem si pro vás připravila návod na japonský skládaný květ kanzaši. Vlastně jsem si ho připravila spíš během své nepřítomnosti, protože jsem neměla nic lepšího na práci. Přiznávám, že jsem na tom notebooku prostě závislá. Celé dny si číst je sice fajn, ale dělat jenom to nejde. Na to, abych šla do práce, byla venku až přílišná kosa. Školu mám dva dny v týdnu a to ještě jen v případě, že za jeden den počítám ty dvě hodiny, na které se tam objevím. Na druhou stranu jsem za ten týden a půl stihla tolik věcí, které bych normálně dělala asi tak 2 měsíce. A jednu z těch věcí vám teď ukážu.

Na jeden květ budete potřebovat:
  • kus látky (můžete rozstříhat třeba staré triko, o kterém víte, že už ho nepoužijete),
  • nůžky, 
  • pravítko 
  • špendlíky,
  • jehlu a nit,
  • lepidlo na textil (nebo nějaké jiné, se kterým se dá lepit látka, možná by posloužil i herkules),
  • korálky,
  • případně náprstek.

Vystříhejte si z látky 6 až 8 čtverců o velikosti 5 cm (tuhle velikost jsem použila na tenhle květ, pokud chcete květ o jiné velikosti, čtverce zmenšujte či zvětšujte po libosti). Průměr květu odpovídá přibližně hraně jednoho čtverce. Počet čtverců závisí částečně na gramáži použité látky, pokud použijete měkkou látku, můžete jednotlivé okvětní lístky přizpůsobit, já jsem použila bytovou látku z IKEA a tam už to přizpůsobování moc nejde, takže jsem místo zamýšlených 6 lístků použila 7.

Látku přeložte úhlopříčně napůl.

Rohy u delší strany přiložte k prostřednímu a sešpendlete.

Květ otočte a přebytky látky ohněte dovnitř, druhý přeložte přes první a špendlíkem přichytněte.

Zopakujte pro všechny okvětní lístky.

Připravte si nit, pokud možno v odpovídající barvě látky. Já jsem měla jen bílou a uznejte, že to nevypadá úplně precizně. Ale ve výsledku nic vidět není a protože jsem si jí dělala pro svou potřebu a nikomu jí nechci prodávat, tak to zas tak moc nevadí. Pokud ale jste puntičkářky, doporučuji si tu správnou barvu někde sehnat.
Sešijte "špičku" okvětního lísku.

Sešijte přebývající kraje látky k sobě (nechci vás podceňovat, ale nepřišívejte ten kraj ke zbytku květu, skutečně sešijte jen ty kraje).

Takhle vypadá výsledný okvětní lístek.

Dejte je vedle sebe a pokud máte pocit, že je lístků málo a že nepůjdou moc přizpůsobit, přidejte ještě jeden.

To je lepší, ne?

Sešijte lísky za kraj k sobě.

Mezi okvětní lístky naneste lepidlo. U toho textilního, které jsem použila já, se má asi minutu nebo dvě počkat a pak k sobě slepované části přitisknout.

Připravte si korálky, kterými budete chtít květinu ozdobit (a zamaskovat tu patlaninu uprostřed).

Doprostřed květu jsem nanesla lepidlo a po chvíli na něj přichytila korálky.
Co na to říkáte?

6. února 2012

Průvodce netestovanou kosmetikou aneb jak to dělám já podruhé

Tentokrát bych se ráda věnovala péči o pleť. Zde mám asi největším mezery, protože mám ještě přípravky z dřívějška. O to by to mohlo být pro vás zajímavější, protože tu bude vždy větší množství přípravků, nad kterými budu v budoucnu uvažovat.

Na čištění pleti používám dark angels od lush. Pokud máte citlivou pleť, doporučovala bych se poohlédnout po něčem jiném, možná po angels on bare skin. 100g stojí 250 korun a vydrží to hrozně dlouho. Zvlášť, pokud jste takoví flákači jako já. Dle mé spotřeby a frekvence užívání odhaduji, že při používání jednou týdně vydrží přibližně rok.

První věc, která mi chybí, je pleťová voda. Až si budu nějakou pořizovat, zřejmě se budu rozhodovat mezi měsíčkovou mastí od Lavery a meduňkovou vodou od saloos.
Lavera má certifikát BDIH a Vegan, takže této značky snad není nutné se obávat. Za 50ml zaplatíte něco přes 200 korun.
Saloos má certifikát CPK. 100ml vyjde na 120 korun. Vzhledem k ceně se asi přikloním k téhle.

Pleťové krémy jsou další věcí, kterou nemám netestovanou. Nikde jsem nenašla rozdělení na denní a noční krémy, ale na tom já si stejně moc nezakládám. Zřejmě si tedy koupím jeden, který budu používat v obou případech.
Jako favority jsem si zvolila dva krémy od lush - imperialis a celestial. Pak krém s vitamínem E od Jason a hydratační krém od Lavery.
Ty krémy od Lush stojí od 450 do 500 korun za 45 ml. Ten první je pro normální a smíšenou pleť, ten druhý pro citlivou, což sice nemám, ale už teď jsem se asi zamilovala do vůně vanilky (já vím, že krém se má vybírat podle jiných kritérií, ale můžete mi to mít za zlé?).
Jason krém stojí do 200 korun za 113g. Jason má HCS certifikát.
Lavera stojí něco přes 300 korun za 30ml.
Když koukám na ty ceny, asi vyhraje Jason.

Dále tu máme oční krém. Ten mám, nečekaně, od lush - enchanted eye cream. Stojí 475 korun za 50ml, což je na oční krém poměrně velké množství, které vydrží dlouho. Neodvažuji se hádat jak dlouho, ale vzhledem k tomu, kolik toho krému asi tak spotřebujete (moc ne) a kolik ho je, to vidím na rok minimálně. Není veganský (obsahuje medovou vodu), pokud vám na tom tedy záleží, zapátrejte jinde.

Pro odličovací přípravek se budu muset taky teprve rozhodnout. Mezi kandidáty řadím 9 to 5 od lush, meduňkový odličovací olej od saloos a měsíčkový čistící gel od lavery.
9 to 5 stojí 195 korun za 100ml, můžete koupit i větší, 250ml.
Se saloos se vejdete do stovky za 50ml a opět můžete pořídit větší balení.
Za laveru zaplatíte přes 200 korun za 75ml.

Poslední, co mě napadá, jsou balzámy na rty. Vybrala jsem double choc od lush, bambucké máslo od soloos, balzám na rty s bambuckým máslem od urtekram a jahodový balzám od lavery.
Za lush balzám dáte 225 korun za 10g.
U saloos asi 80 korun za 19ml.
Urtekram má 4g a stojí přes 100 korun.
Lavera vyjde do 100 korun za 4,5g.
Výhoda posledních dvou je, že je nemusíte nanášet prstem, takže je můžete nanést kdekoliv a kdykoliv.
Pokud nejste příliš útlocitní a věříte (jako já), že trocha špíny vás nezabije, nebo si před použitím prostě vždycky dojdete umýt ruce, můžete použít klidně i ty první dva.
Pokud jste vegani, v úvahu přichází z těchto výrobků pouze ten od lush. Urtekram a lavera obsahují včelí vosk, saloos lanolin. Nechtělo se mi to dál dohledávat, takže pokud zapátráte, možná i mezi těmito značkami najdete výrobky vhodné pro vegany.

Zběžně jsem se u všech výrobků podívala na složení a kromě těch, u kterých jsem to uvedla, by měly být všechny vhodné i pro vegany. Ale pokud na tom trváte, raději se ještě podívejte sami.
Zapomněla jsem na něco, co byste chtěli vědět? Jestli ano, nechte mi komentář, zahrnu to do dalšího pokračování.

Dodatek: Našla jsem veganské netestované oční krémy od 100% pure. 2 jsou veganské, 1 vegetariánský. Jsou sice dražší než ten od lush, ale pořád jsou levnější než některé testované (mám jeden od clinique a ten stál přes sedm stovek).

5. února 2012

Průvodce netestovanou kosmetikou aneb jak to dělám já

Před pár dny psala potvůrka o netestované kosmetice, což mě přivedlo k myšlence sepsat kosmetiku, kterou používám já. O kosmetice s certifikátem BDIH se všude uvádí, že není testovaná na zvířatech. Pokud si přečtete podmínky na oficiálních stránkách tohoto certifikátu, najdete tam zašantročenou poznámku o tom, že třetí strany testovat mohou. Takže BDIH jsem ze seznamu vyloučila, i když ne u všech značek to možná je právem.
Jako alternativu k BDIH jsem našla české certifikáty CPK a CPK BIO, které má například saloos. Zde jsem žádnou zastrčenou poznámku nenašla, tak snad je to skutečně bezpečné.
A samozřejmě nikdy neuděláte chybu, pokud bude mít kosmetika certifikát HCS. Tady je seznam značek, které HCS mají.
Předem se přiznám, že ne všechna kosmetika, kterou používám, je netestovaná. Má to dva důvody. Vegankou jsem přibližně půl roku a některé výrobky mám ještě z doby před tím (odličovač, denní a noční krém, pleťovou vodu, pastu na zuby s BDIH certifikátem, tělové mléko). Druhý případ je prací prášek. Oblečení si vozím prát domů. A prát si svoje oblečení extra v netestovaném pracím prostředku je k přírodě méně šetrné, než když si vyperu s ostatními členy rodiny v testovaném prášku. A rodiče těžko přesvědčím o tom, aby pořídili něco netestovaného.
Napíšu vám alespoň, pro co se zřejmě budu rozhodovat, až mi dojdou zásoby.
Rozdělím to na více článků a dneska se podíváme na naprostý základ, bez kterého se neobejde zřejmě žádná žena a ani většina mužů.

Protože mi pasta dochází, už jsem si pořídila tuto, má HCS certifikát a chutná sice o něco líp než běžné pasty na zuby, ale ta bylinná BIODENT, kterou jsem měla doteď, byla lepší. Měla však jen BDIH, takže u té Jason přeci jen zůstanu. Koupit jí můžete například tady. Je sice dražší, ale je to větší balení, takže nějaký ten měsíc vydrží.

Lush šampuky. Soak and float, Jumping juniper a New. Mýt si s nimi vlasy je snadné, namočíte vlasy, párkrát přejedete pukem po vlasech, napěníte a opláchnete. Rychle si na to zvyknete. Nedávno jsem byla nucena si umýt vlasy normálním tekutým šamponem a zjistila jsem, že už si nepamatuji, jak se to dělá.
První 2 mám odzkoušené, ten první je proti lupům a šeredně páchne. Ale zklidňuje a lupů mám přeci jen o něco méně. Ten druhý je na mastné vlasy a voní nádherně. Ale i tak jsem si musela mýt vlasy obden, takže tady žádný pokrok nevidím. Ten třetí jsem si koupila v pátek, vůně mi úplně nevyhovuje, ale asi si zvyknu. Měl by být proti nadměrnému padání vlasů, tak snad to alespoň trochu zabere.
Vydrží neskutečně dlouho, 3 puky mi vydržely déle než rok. Takže i když jeden stojí víc než dvě stovky, máte ho na dlouhou dobu. Až si budete přát, ať už se konečně vymydlí, protože budete chtít vyzkoušet další.

Kondicionér veganese. Opět Lush. Ta nejmenší lahvička mi vydržela 4 nebo 5 měsíců.

Sprchový gel a tekuté mýdlo z Marks&Spencer s kokosovou vůní. Stojí pár korun, takže tady se nikdo nemůže vymlouvat, že je to příliš drahé.
A to je pro dnešek vše, pokračování příště.
Používáte netestovanou kosmetiku? Jakou? A co by vás případně ještě zajímalo?

4. února 2012

Margaux Fragoso - Tygře, tygře

Co se tohohle příběhu týče, jsou moje pocity velmi rozporuplné. Kdyby se jednalo o vymyšlený příběh, byla bych nadšená. Protože se jedná o paměti, je mi z toho trochu špatně.
Autorka zde vypráví o tom, jak byla zneužívaná starším mužem. Matka byla psychicky nemocná a z jejího otce je mi víc špatně než z toho muže, kterým byla zneužívaná. Náznaky tam byly a myslím, že jich bylo dost k tomu, aby se s tím dalo něco dělat, pokud by šlo o normální rodinu.
Jenže matka takové věci vidět zřejmě nechtěla, protože jako malá byla sama zneužita, navíc byla neustále pod vlivem prášků.
Otci šlo především o to, co si o nich povídají ostatní. Proto všude tvrdil, že ten muž, se kterým Margaux tráví tolik času je rodinný příbuzný. Své dceři neustále tvrdil, že je k ničemu, že ji nenávidí, že mu zničila život, že s ní nechce mít nic společného. A pak se divil, že ho neposlouchá a nechce s ním nic mít.
Protože je kniha psána z pohledu Margaux, tak Peter, muž který ji zneužíval, zpočátku vypadá jako jediný, komu na ní skutečně záleží. A možná tomu tak skutečně bylo.
Tahle kniha mi zůstane v hlavě asi ještě hodně dlouho. Myslím, že by si to měla přečíst každá matka. Povinně by to měli rozdávat po porodu všem ženám, aby věděly, co se může stát. Že zneužívání nemusí být vždy zcela proti vůli a že dívka to může podstupovat v podstatě dobrovolně, protože tomu dotyčnému nechce ublížit.
Za mě má tahle kniha rozhodně 100%. A doporučuji k přečtení všem.