18. prosince 2012

veganství a vztahy

Představte si muže, který jí maso. Není na něm nic výjimečného, z čeho by se mi podlamovala kolena a kvůli čemu bych mu chtěla vlézt do postele (i mezi masožrouty se takoví muži najdou, nebudeme si nic nalhávat). Spíš podprůměrný, obyčejný, vcelku nudný. Středoproudý. Tak takovýto muž mi napíše. A protože nejsem natolik povrchní, abych soudila jen podle vzhledu, tak si s ním chvíli píši. On pak začne loudit fotku jaksi odhalenější, aby si prý udělal představu, jakou mám postavu. Prý by chtěl dívku s pěkným zadečkem a pěknými prsy. COŽE? Tenhle muž, který je o několik úrovní pode mnou, si ještě bude klást podmínky, jak má žena vypadat? Navíc takovýmto neomaleným způsobem? (To jako fakt? Pokud bych měla moc velký nebo naopak žádný zadek, tak aby se mnou neztrácel čas? Pche.) Upozorním ho, že mám ale v profilu uvedeno, že nikoho nehledám. Prý se třeba rozmyslím. (Jo, to určitě.) Zeptám se, je-li tedy vegan, protože to je asi tak to jediné, co by mu mohlo dát nějakou šanci. Není a ani se nikdy masa nevzdá. A pak mi začne vnucovat, že vztah je přeci o toleranci, že nezáleží na tom, co kdo jí. Už v téhle fázi mám chuť poslat ho do prdele (slabší povahy prominou), ale protože nechci být důvod, proč zavrhne všechny vegany jako fanatiky, kteří nedokáží přijmout jiný názor, neudělám to.
Snažím se mu vysvětlit, že v tom případě bych si s ním stejně nic nezačala, protože bych nedokázala být s někým, komu nevadí, jak se zachází se zvířaty. Snažím se mu vysvětlit, že je to pro mě stejné, jako bych si měla něco začít s někým, o kom vím, že bude mlátit naše děti. Odpovědí mi je, že to není stejné, neboť mlácení dětí je všeobecně považováno za nepřípustné, kdežto zneužívání zvířat (to on samozřejmě nenapsal, on napsal, že jíst maso je v pořádku) je obecně považováno za normální.
Takhle nějak to pokračuje dál, já, jelikož jsem stále ještě naštvaná na pana Dokonalého, začínám být ještě nevrlejší, on se mi snaží vnutit pocit, že jsem ta špatná. Nakonec jsem mu vysvětlila alespoň to, že z toho fakt nic nebude (on si i po hodině tohohle dohadování nejspíš fakt myslel, že bych snad ještě mohla změnit názor).
Jsem z takovýchto lidí unavená. Nebaví mě. Vážně si myslel, že se svým stádním myšlením může zaujmout holku, která se snaží nesplynout s davem a je úplně mimo jeho možnosti? Na fotkách mám dost sebejistý výraz. Nemohl si tudíž myslet, že jsem taková zoufalka, že vezmu zavděk kýmkoliv. To si vážně tak věřil? Zrovna on?
Nechci si nic začínat s někým, kdo jí maso. Možná na tom pro konvenčně se stravující lidi není nic racionálního, jenže je to fakt, je to založeno na vnitřním pocitu, že něco není v pořádku. Prý musím být tolerantní. Ne, to tedy vážně nemusím. Kdybych živočišné produkty nejedla ze zdravotních důvodů nebo proto, že mi to nechutná, pak by argument tolerance byl na místě. Ale já to dělám z etických důvodů, protože si myslím, že to je špatně. Nebudu s někým, kdo tohle nechápe a komu je to navíc i jedno.
Nejspíš existuje i několik mužů, u kterých bych se o něco pokusila i přesto, že jí maso. Ale takových mužů je málo, protože moje laťka je dost vysoko. A i v případě, že by se našel muž, který by dokázal tuto laťku překonat a kterého bych chtěla navzdory tomu, že není vegan, nejspíš by to bylo pouze přechodné.
Za posledních pár měsíců jsem si díky panu Arogantnímu a panu Dokonalému uvědomila, že je pro mě hodně důležité, aby můj partner byl vegan. Můžu teď být na pana Dokonalého naštvaná, můžu si myslet, že je to sebestředný egoistický blb, ale nic to nemění na tom, že (nejen) díky němu jsem si tohle uvědomila.

29 komentářů:

  1. děláš z nich tovar. věříš na lásku?

    OdpovědětVymazat
  2. Ten muž, o kterém píšu, dělal ze mě jen objekt, o který by měl možná zájem, pokud by zjistil, že na mě nejsou žádné výrobní vady. Vytočilo mě to, proto je to tu tak strašně zjednodušené. Samozřejmě že vím, že takhle snadné to není a že je v tom mnohem víc.
    A láska? Nikdy jsem tomu moc nevěřila. Věřím na shodu, na porozumění, na smích, na touhu být s druhým. Je to láska? Možná. Možná ne. Nevím, co je láska, kdo to ví?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na lásku věřím. Na tu, kde slučuje porozumění i chtíč.
      Nevěřím na lásku, kde hraje roli jen fyzično, tedy nikoli hezký obal, ale i chemie. To je jen to zvíře v nás, jenže takhle se nedá utvořit dlouhodobý vztah. Jen něco destruktivního.
      Takže si myslím, že je fajn mít nějaké požadavky stran duševna. Nemyslím, že by z nich Pixie dělala tovar. To spíš tenhle udělal tovar z ní. A jen na základě zevnějšku. Hnus.

      Vymazat
    2. O té lásce asi bude článek, protože to je otázka... já fakt nevim, jestli v něco takového věřím. U někoho jiného ano, u sebe... nevím, nejsem si jistá, jestli je to určené i mně.

      Vymazat
    3. Někde mi zmizel komentář. Myslím, že lásku každý vidíme, vnímáme a prožíváme jinak.

      Vymazat
    4. Na lásku věřím, jen si myslím, že každý má jinou definici lásky a pro každého je důležité něco jiného.

      Vymazat
    5. Já nevim, mně se možná jen protiví to slovo. Je tak ohrané, je to klišé... stejně jako nerada říkám miluji tě, tak nerada mluvím o lásce. S bývalým přítelem jsem miluji tě použila jen párkrát. Za ty tři roky možná jen pětkrát. Neznamená to, že bych ho nemilovala. Jen jsem neměla potřebu to říkat nebo to slyšet. Věděla jsem, že mě miluje, stejně jako on věděl, že miluji já jeho. Nepotřebovali jsme si to říkat. Věděli jsme to. To bylo mnohem důležitější.

      Vymazat
    6. Mám právě pocit, že se ti příčí to slovo a co se pod ním zpravidla obecně rozumí.
      Osobně mám averzi ke slovům srdce, duše a osud. Srdce rozhání krev, duši má pneumatika a když to není o sud, pak je to o schody. Myšlenky a city tedy nemám ani v pumpě, ani pneumatice, ani mezi nohama, ale v hlavě, kteroužto mám na krku a nepužívám ji jen k tomu, aby mi do krku nenapršelo.
      Ale ok, to už si tak požahávám.

      Vymazat
    7. Jo, příčí se mi to slovo a to, jak se s ním každý ohání, používá ho na věci, na které by být používáno možná nemělo...

      Vymazat
    8. Mno lidi často používají slovo láska tam, kde já bych použila slovo "hlas ocasu/vagíny" a "otázká mého zvyku a pohodlí".

      Vymazat
    9. Často lidi mluví o lásce, přitom se jen bojí být sami. Často mluví o lásce, přesto se snaží toho druhého mít jen pro sebe. Proto se mi to slovo hnusí, protože ho lidi znásilňují a neumí správně použít.

      Vymazat
  3. Ano! Tak tady jsi narazila na obdobný problém jako já. Obdobný. Ne stejný. Tvůj bych dala víc nahoru, protože mi přijde "pěknější", důvodnější, můj je více sobecký, pro mne.
    Co děláš ty, děláš pro jiné tvory. Nechci se pouštět do diskuze, zda tím něco změníš, nebo ne, pojmeme to na chvilku jako fakt, že pomáháš zvířatům.
    Důvody, proč některé muže odmítám já, nesouvisejí s tím, že bych někomu pomáhala, ale považuju je také svým způsobem za morální tím, že nechci přijmout neúctu ke vzdělání a nevychovanost jako normu.
    Což je mi následně vytknuto jako nabubřelost a netolerance.
    Jednoduše: nechci se seznamovat s muži nevzdělanými, nevzdělávajícími se, vzděláním pohrdajícími. Totéž bych opsala o slušném chováním, zdvořiloti.
    Na různých chatech apod. jsem narážela tedy na obdobný scénář jako ty. Niemand, průměrný šedý myšák se rozhodl, že si může vybírat a diktovat. Pominu tedy, že nemá co nabídnout zevnějškem, a dám mu šanci zaujmout mne osobností. A prásk, tu máš, Kopřivo! Nezklamal. Je přesně tím, čím se zdá.
    Když se chci hodně zvráceně bavit (ale už to nedělám, neb je to ubohé, dělat si legraci z chudých duchem), pošlu mu své fotky. Samozřejmě oblečené, ale tak aby byla vidět postava, která není modelkovská, ale zřejmě je pro může libá (než zjistí, kolik měřím, ha ha). Plus tvářička a celkem dlouhé vlasy. Jednoduchá matematika. Dotyčný se chvilku podezřele snaží, de facto obrátí, nebo zapřede "chytrou" diskuzi (něco ve stylu, jako ti "ten tvůj" vysvětloval rozdíl mezi jedením masa a mlácením dětí). Když zjistí, že ho jen škádlím a je mi pro prču, stanu se krávou/kurvou/děvkou/namyšlenou/neskromnou (libovolně kombinuj a nahrazuj).
    Možná k tomu, Pixie, zkusím někdy přidat i vegetariánství, ač se mi tedy kýženého ideálu dosáhnout nedaří (viz mé občasné žrací orgie, kdy občas ujedu a zežeru všechno). Jsem zvědavá, co by z pánů ještě zajímavého vylezlo. Tedy některých pánů, aby mne někdo nechytal za slovo, že paušalizuju.

    Ještě mne napadá, dělají toto někdy ženy? Že by si úplně blbá šeredná nanda troufla na nějakého "modela inteligentního"?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dělají a kolikrát asi i mají, protože muži (tedy někteří, nechci paušalizovat) chtějí vedle sebe jen hezkou tvářičkua nic víc. Naopak se jim líbí, když k nim vzhlíží a nemůže je trumfnout v inteligenci, znalostech, rozhledu. Jenže tyhle nejdou většinou primárně po inteligenci, ale po penězích resp. postavení dotyčného. Což se s inteligencí může i nemusí slučovat.

      Vymazat
    2. No já měla na mysli extrém, kdy žena není podle obecných meřítek ani hezká, ani chytrá. Tuhle kombinaci. Nebo když je tedy méně extrémní a je průměrně hezká a průměrně chytrá. Žádné něco za něco (výrazně krásná, ale úplně blbá).
      Tak jestli taková by si troufla. Někdy se mi zdá, že ženy nemají tolik falešného sebevědomí. Kdežto průměrný až podprůměrný muž se často a rád bere jako muž normální, správný, po jakém by každá žena měla bažit.

      Vymazat
  4. Já jsem na tom stejně, ale oni se ti pitomci většinou odfiltrují už tímhle :) To, že zavedu řeč na veganství, neznamená, že pokud ten na druhé straně není vegan, že se s ním ani nebudu bavit. Jen to dost vypoví o tom, jaký ten druhý je.
    Obávám se, že to dělají i ženy, to že to neděláme my, které jsme tady, neznamená, že to nedělají ostatní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych toho člověka na druhém konci drátu neodsoudila, že nemá titul z astrofyziky, ale on se projeví, jak říkáš tou reakcí. Je to stejné jako, když píšu blog. Je vcelku jedno, co tam napíšu, ale podstatné je, jak to napíšu. Vážně jde o to, jak člověk s nadhozeným tématem/tezí/názorem naloží. Nemusí nutně souhlasit. Jde o způsob. A jsou záležitosti, co jsou pro mne podstatné, aby druhá polovička (ať už muž, nebo potenciální kamarádka) akceptovali. Alespoň akceptovali. A vyjadřovali se zdvořile.

      Vymazat
    2. Chceš slyšet vtip? Teď mi ten muž napsal, zda jsem se nerozmyslela :) Konec vtipu.
      Tak já neočekávám, že se z někoho stane vegan ze dne na den, když na to není připraven, ale očekávám, že pokud si se mnou chce něco začít, tak že se bude zajímat a že neodsoudí tu myšlenku hned na začátku... předhazuje mi toleranci a přitom nechápe, že tolerance se dá vykládat různě.

      Vymazat
    3. Ano, přiznávám, uchechtla jsem se pod svůj "virtuální fousek". Dnes jsem jízlivá.

      Pán je jistě naprosto duševně zdráv.
      http://www.novinky.cz/veda-skoly/286639-inteligence-je-dusevni-porucha-zrozena-pred-pul-miliardou-let-tvrdi-vedci.html

      Vymazat
    4. Já stále říkám, že to v hlavě nemám v pořádku. Tak konečně mi to někdo opravdu potvrdil :-)

      Vymazat
    5. Jinak bych ještě dodala, že toleranci bych viděla i v tom, se něčemu, co opravdu nemohu přes veškerou snahu a logiku překousnou, vyhnout. Jsem-li masožrout, nesnáším vegetariány a vegany, je lepší je nenapadat, nepředělávat, nedebatovat, ale vyhnout se jim. Ušetřím zhnusení sobě i jim.
      Já to mám takhle s hoperama a skejťákama. Nemám je, jak víš, v lásce, ale když mi někdo napíše, že je, nebudu ho urážet, ani obracet na "víru pravou", ale decentně nechám vyšumet konverzaci, nebo se mu vyhnu.

      Vymazat
    6. Nad mou odpovědí by ses možná nejen ušklíbla :) Ale tu sem radši psát nebudu :)

      Vymazat
    7. No pojď. Nebo na mail, je-li to veřejně neúnosné. :D

      Vymazat
    8. Ale jo, je to únosné :) Zeptala jsem se, jestli si vážně tak věří nebo jestli vypadám tak zoufale. Prý ani jedno, jen to zkoušel. Takže možná je zoufalý on :)

      Vymazat
    9. Zoufalý. Jednou se mě jeden vyučující zeptal, jestli si myslím, že je tak blbej, nebo jsem já tak drzá. Odpověděla jsem mu právě slovem zoufalá a už to raději takto neopakovala.

      Vymazat
    10. :D Jo, občas člověk za zoufalství dělá různý věci.

      Vymazat
  5. ja chapem ako to myslis, ja napriklad by som nechcela chodit s veganom, lebo to je potom komplikovane, rovnako ako by som nemohla chodit s komunistom alebo s niekym kto pocuva hip-hop. niektore veci su neprekonatelne a netreba sa snazit. ale inak ma dojima sebavedomie niektorych muzov...na com s azaklada?? :D

    OdpovědětVymazat
  6. Je to neuvěřitelně komplikované, protože i kdybych se snažila, tak mi občas ty nepěkné poznámky o vraždění nebo podobně ujedou. Občas prostě nemám náladu a sledovat při tom, jak někdo jí maso... no byla bych hnusná. To není jen o toleranci. Je to buď o sebezapření, nebo o snaze převychovat toho druhého. A ani jedno se mi nezdá jako správná cesta. Můžu se snažit převychovat někoho, kdo jeví zájem, ale ne pokud je mu to jedno, tak to nemá smysl...

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavé. Neodsuzuji. Chápu tě. Ale přes to všechno s tebou nesouhlasím. Láska je láska. Můžeme se zamilovat i do tyrana, zloděje a únosce dětí. Ale pokud se protějšek hledá rozumem, nikoliv srdcem, tak si vybíráme. Ale potom je otázka zda to ještě zůstává láskou.

    OdpovědětVymazat
  8. Kejtý, možná máš v něčem pravdu, ale můžu se bez přemýšlení zamilovat do někoho, koho vidím před sebou z masa a kostí a něco z něj vyzařuje. Z někoho, kdo se chová jako blb na internetu... ne.
    Navíc já se bojim, že ta láska by brzy pošla právě na to, že bych k tomu dotyčnému cítila odpor z toho důvodu, že jí maso. Sice jsem se s bývalým přítelem nerozešla primárně proto, že jí maso, ale bylo mi to hodně nepříjemné a mými city to občas dost otřásalo. Je to o tom vnitřním pocitu. Možná budu časem mluvit jinak, třeba se najde někdo, kdo mě přesvědčí, že to takhle není, ale zatím ten pocit nemám.

    OdpovědětVymazat