10. listopadu 2012

Děti

Protože na mě teď ze všech stran útočí téma dětí, tak na mě dolehla potřeba se k tomu taky vyjádřit.
Děti jsou pro mě dost složité a citlivé téma, protože jsem děti vždycky chtěla. Dokonce mě neodradilo ani to, že mám o sedmnáct let mladšího brášku. Možná naopak, už jsem byla dost stará, aby mohl být můj vlastní, takže to spíš umocnilo očekávání, že jednoho dne mít děti budu.
Jenže pak nastal zlom, už nevím, kdy přesně to bylo. Možná před rokem, možná před dvěma. Začala jsem si uvědomovat, že děti nechci. Mám k tomu zcela sobecký důvod. Bojím se, že budu stejná matka, jako je ta moje. Můžu si stokrát říct, že já taková nebudu, že budu lepší, že tohle bych nikdy neudělala. Jenže právě to, že mám mladšího brášku, mi otevřelo oči. Nebudu lepší nebo jiná. Možná se občas uhlídám, ale povede se mi to vždycky? Když zlobí nebo neposlouchá, jednám často zkratkovitě, tak jak jedná ona, protože jsem tak naučená. Křičím na něj, jsem na něj naštvaná. Ano, někdy jsem lepší, protože je mi v mnoha ohledech podobný a vím, proč se chová tak, jak se chová. Protože já jsem byla stejná a vzpomínám si na to. Mnohdy ale lepší nejsem.
Nechci tvrdit, že mít děti nikdy nebudu. Pokud bych otěhotněla náhodou, nejspíš bych to dítě nedokázala dát pryč. Pokud bych našla muže, který by mi byl skutečnou oporou, o výchovu se dělil rovným dílem, pokud by mě přesvědčil, že nedovolí, abychom se nechali zlomit tlakem okolí a systémem, nejspíš bych byla ochotná si dítě pořídit.
Co je druhá věc, nejsem si jistá, jestli bych i v případě, že najdu partnera, který by splňoval moje očekávání, chtěla děti vlastní. Myslím si, že ne, i když to nechci vylučovat. Spíš než si pořizovat vlastní dítě, radši bych si dítě adoptovala. Nevadilo by mi, kdyby bylo romského původu, možná by mi to bylo i milejší. Na světě je spousta lidí, mnoho dětí bez domova a bez rodičů, nechápu, proč bych si měla tedy pořizovat další dítě, další hladový krk, další zátěž pro planetu. Kdybych si dítě adoptovala, mám reálnou šanci, že z něj vychovám vegana, který má úctu k přírodě. Kdybych si takové dítě neadoptovala, je velmi pravděpodobné, že z něj vyroste spíš přítěž pro všechny, nejen pro planetu. Pokud by se mi na druhou stranu nepodařilo adoptované dítě vychovat podle mých představ, vždycky to můžu zcela sobecky svést na geny a tvrdit, že to nebylo špatnou výchovou.
Jen se bojím toho, že mi jednou začnou tikat hodiny a já zblbnu, začnu toužit po dítěti a spolu s touhou po dítěti začnu blbnout po všech těch jistotách jako je manžel, dům a auto, společenská prestiž, začnu se bát, co si o mně pomyslí sousedi a podobně. Snad se pletu.

49 komentářů:

  1. To se asi neda nikdy uplne predvidat.. Ale o te adopci jsem uvazovala podobne, na svete je tolik deti, co nema rodice, proc nepomoci jim.. Ale musim teda rict, ze mi dost vadi posledni dobou vsude uzivany vyraz "poridit si dite" - prijde mi to, jako by clovek sel a chvili premejslel, jestli teda novy auto nebo dite a pak teda poridil dite. Je to takovy.. divny.. A odkazuje to k tomu, jaka je cela dnesni spolecnost, malokdo neco vytvori nebo zplodi, ale kazdy si umi "poridit"..

    OdpovědětVymazat
  2. :D Jo, uznávam, že ten výraz je hodně divný a když jsi to nadhodila, tak se mi taky nelíbí. Na druhou stranu mě nenapadá lepší ekvivalent k tomu, že mluvím obecně o dětech, ne o těch, které si sama zplodím. Ale jo, souhlasim s tebou, asi se pokusím ten výraz používat méně.

    OdpovědětVymazat
  3. Uvazujes hodne racionalne. Chapu tvuj pristup. Ale sama bych vlastni dite chtela moc. Ne ted, treba okolo triceti. Studuju, abych jednou mohla diteti dat vse, co bude potrebovat, abych mela stastnou rodinu. Jinak by me to asi ani nebavilo. Nemela bych zadny cil.
    A vlastni bych chtela proto, ze si nedovedu predstavit, ze by nekdo, jako je muj partner, byl jen jeden a nic po nem nezustalo... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dítě bych chtěla, ale také nějak nemám potřebu na svět přivádět další život, když dětí odložených a zapomenutých je tolik. Ani by to nemuselo být od úplného miminka. Musím říct, že jsem nikdy úplně nepochopila, proč lidé lpí tolik na vlastních genech. Nějak v tom postrádám smysl. Ale kdo ví, jak budu smýšlet, až to začne být opravdu aktuální.

    OdpovědětVymazat
  5. Chápu Tě s adopcí. Nerozumím tomu, proč lidi chtějí za každou cenu reprodukovat sebe. Znám hodně párů, které snaha mít vlastní dítě prakticky zničila. Přesto odmítají adopci. To je mimo moje chápání.
    Na druhou stranu musím přiznat, že bych neadoptovala každé dítě. je to vůči nim asi nespravedlivé, ale přiznávám, že raději bych adoptovala dítě z Asie, než romské nebo z Afriky. Já vím, že ty děti za to nemůžou, ale neeokázala bych to.
    Další varianta je dítě "vyvdat", když má partner už nějaké z předchozího vztahu. To je ve Tvém věku asi nepravděpodobné, v mém běžné. A už to obvykle nejsou miminka, kterých se bojím.
    Ty jako matka? První krok, uvědomit si chyby vlastní a vlastní matky, máš za sebou. Já bych se nebála. Mám pocit, že by ses dětem věnovala a vychovala je ve slušné lidi.

    OdpovědětVymazat
  6. miriabel: Ano, je ta úvaha hodně racionální. A kdybych neměla brášku, nejspíš bych nad tím racionálně nikdy přemýšlet nezačala. Navíc to beru tak, že pokud dítě přijde, tak se o něj postarám, jak nejlíp budu moct, ale rozhodně to není můj životní cíl. Nemám žádný životní cíl, protože se bojím toho, co bude poté, až dosáhnu toho cíle. To pro mě život skončí? Nebo budu muset hledat další cíl? Ne, nechci mít cíl, chci život prožívat, ne se hnát za něčím, abych z toho pak třeba byla zklamaná.
    Já nevim, jestli existuje někdo natolik úžasný, aby bylo potřeba ho namnožovat :) Navíc nikdy není jisté, po kom to dítě bude... ale trochu tě chápu, jen to beru jinak.

    potvůrka: Taky si říkám, že bych dítě adoptovala klidně větší. Miminku bych se nebránila, mám je ráda, uměla bych se o něj postarat, ale kdybych měla možnost adoptovat dvouletého caparta, nebyl by v tom pro mě problém. Taky nevidím důvod lpět na genech, na druhou stranu, zcela namyšleně - my nejsme ty, jejichž geny by se neměly šířit, rozumní lidé by se množit měli a ti méně rozumní by měli víc přemýšlet. Jenže kdyby začali víc přemýšlet, byli by už taky rozumní... no nic, to se zamotávám někam, kam se zamotat nechci :) Ať se každý množí jak chce, ale ať pak nebrečí, že se o to dítě nezvládá starat.

    OdpovědětVymazat
  7. No ony ty geny mají velkou váhu, takže ten alibismus klidně nastat může, bohužel, viz příběh Terezy Boučkové
    Nemohu si pomoct, prostě tu touhu po dítěti vidím jako touhu po smyslu života.. taky s dítětem min. na 18 let zapomeneš na plno blbostí, které tě pak praští, když dítě odejde.. I to mi přijde jako alibismus

    OdpovědětVymazat
  8. K.: Já bych nerada řešila adopci mimo republiku, i když v případě, že by mi dát dítě do péče nechtěli, zkusila bych i tuto možnost. Ale je mi to téměř jedno. Je pravda, že romské dítě by byl asi celkem oříšek vychovat už proto, že by se na něj spolužáci dívali skrz prsty.
    Proč někdo odmítá adopci, když nemůže mít vlastní děti, taky nechápu, já se naopak bojím toho, že mi nikdo nebude chtít dítě svěřit, protože mít vlastní děti můžu. Ale to teď řešit nechci.
    Vyvdat dítě by mi taky nevadilo, ideálně tak, aby byla jeho matka rozumná a nebrala mě jako konkurenci. Ale to nevím, jak moc bych měla štěstí :) Matky jsou v tomhle dost často velmi... majetnické? Vystrašené, aby dítě náhodou nemělo radši macechu.
    Tak já taky doufam, že bych byla jiná, ale nerada bych narazila na to, že se mi to nepodařilo. Takže nejdřív musím pracovat na svojí osobě.

    Kristýna: Já nevim, možná že mají velkou váhu, možná jsou trochu přeceňované. Každý si rád řekne, když mu výchova nevyjde, že za to můžou geny. Na druhou stranu, co když za to mohly geny A špatná výchova? Já vim, že je těžký si přiznat, že rodič udělal někdy chybu. Ale to je na dlouho a asi nejsem ta správná osoba, která by tohle měla zodpovídat.
    Já mám taky pocit, že to mnoho žen vnímá jako smysl života. Ta představa mě děsí, protože když pak to dítě zlobí, neposlouchá, celé noci probrečí, tak takový smysl života mi přijde jako dost demotivující - a mnoho žen je pak nespokojených, zahořklých...

    OdpovědětVymazat
  9. Takhle, u jednovaječných dvojčat vychovávaných odděleně je to okolo 50% (takové příběhy, že se bráchové našli po 40 letech, měli stejné povolání, našli si i manželku se stejným jménem, mají děti se stejnými jmény..), u dvojvaječných to klesá kol 20%. Samozřejmě, že výchova má velkou váhu, ale dítě nevychovávají jen rodiče, u romských dětí je problém, že ostatní ví, že jsou to Romové a budou se k nim tak chovat, pokud je v okolí špatná skupinka Romů, kteří je rádi přivítají mezi sebe, vloží do ní různe předsudky i vůči nim samotným, tak i sebelepší rodičovská výchova zmůže málo. Nikdo není od přírody zlý, ale s tou adopcí je problém ještě stále, jak se k tomu lidé staví, obzvlášť u Romů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni nejsou zlí, ale uvažují stylem teď a tady, co jsem poznala. Nedělají věci, u kterých nevidí okamžitý výsledek. Oni jsou štont pochopit matematickou úlohu, ale počítat příklady, kde si někdo koupí 10 anasů jim nepřijde smysluplné. Že to půjde někdy v budoucnu vztáhnout na reálnou situaci je teď nezajímá. Přijdou mi krapet jako lovci: ti uloví zvíře, zkonzumují jej a jdou lovit znova. Rom dostane peníze, má je, utratí je a pak kouká jak péro z divanu.
      Také mne napadá, všimněte si, že většina Romů má řidičák. To znamená museli alepoň jednou přečíst vyhlášku a naučit se pravidla. Bylo to prostě v daný moment třeba a výsledek v podobě řidičáku se záhy dostavil. Oni nejsou hloupí, jak se jim rádo přisuzuje.
      Že se nějak chovají není otázkou předsudků, ale genetiky. Ať se to komukoliv líbí, nebo ne, jsou zde menšinou a většina se jim nikdy nebude chtít přizpůsobit, to si oni budou muset uvědomit. A jsou zatraceně jiní. Nerespektovat tenhle fakt mi přijde zlo zase naše.
      Nemyslím si, že vzdělávat je stejně jako bílé děti má smysl. Musí to jít jejich cestou. Čímž ale netrvdím, že je třeba dát je za zeď. Jen bych jim dala jejich prostor. Tahle společnost chce řešit všechno slučováním koček a psů a chybí jí respekt.
      Už jsem se ale vyjádřila velmi obecně. Nejde jen o reakci na Kristýnu a nevkládám jí tím cokoli do úst, takže se omlouvám za plácnutí pod její koment.

      Vymazat
    2. Sice je to asi off topic, ale souhlasím. Vyrostla jsem ve městě se známým romským ghettem a v první a druhé třídě jich se mnou pár chodilo do školy. Jsou úplně jiní a je třeba je vzdělávat jejich způsobem. Bohužel se podle mého i v jejich komunitě vytrácejí jejich hodnoty jako rodina a děti. Obávám se, že jejich mladou generaci ve velkém decimují drogy. Sama pomoci neumím. Tedy možná bych i uměla, ale ani nechci. Neumím dělat něco s minimální šancí na úspěch. Ale finančně podporuji organizaci, která to podle mého dělá dobře. Podle mého funguje vzdělání jako šance na dobrý život. Nemluvím o VŠ, ale mám na mysli jakékoli smysluplné vzdělání.
      Bydlela jsem v domě, kde byly dvě romské rodiny. Slušné a tradiční. Muži pracovali, ženy se staraly o děti. Byli jiní, ale dokázali najít cestu žít svůj život, aniž by měnili svoje hodnoty, a přesto dosáhli úspěchu oceňovaného i ve většinové společnosti. To mi přijde jako dobrá cesta. Nojo, moje oblíbené paralelní světy.
      Omlouvám se za off topic.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. No, jejich mladá generace je na tom špatně. Žel mám pocit, že i ta naše. Každopádně mnohokrát jsem byla u Romů na návštěvě, jedla s nimi, hrála s jejich dětmi a stalo se mi pouze to, že mi vzali hračky. Brali to tak, že když jsem je donesla, jsou všech. Pak šel můj otec k nim, řekl rodičům, co se stalo, že si jejich děti nějaké hračky nechaly a oni to omrkli, co z mých tam zůstalo a s omluvou je vrátili. Nekonala se žádná hádka ani rvačka. Co si ještě pamatuju, jídlo u nich bylo dobré, domácnost čistá - až na děti. Ty vyšly čisté ven a vyválely se, kde mohly. Také doma často něco rozbily, za což dostaly od dospělých (žilo jich v bytě víc - rodiče, prarodiče, nějaký teta) na zadek. Byla jsem svědkem, že romská holčička měla panenku a chtěla s ní fláknout o stěnu. Řekla jsem jí, že tu panenku rozbije. Ona odpověděla, že třeba ne. Pak strašně plakala, když zjistila, že ji fakt rozbila a její tatínek jí řekl, že to neumí opravit. Ty děti jsou fakt jak z divokých vajec. Na základce jsem jim i něco vysvětlovala do školy, ale bylo třeba jim nejdřív vysvětlit, proč je dobré danou věc vědět (a dalo to sakra práci) a pak najednou chápaly jako když bičem mrská.

      Též se omluvám za OT, ale myslím, že kdyby se o tomhle víc mluvilo, leckteré předsudky by ubyly. Papouškovat, že jsou to lidé jako my, je ničemná blbost.

      Vymazat
    5. Jenže podle mě to je správný přístup, že chtějí nejdřív vědět, k čemu jim to bude. A učitelé by jim to měli vysvětlit a ne z nich udělat problémové.
      Je samozřejmé, že jsou jiní, to ale neznamená, že by byli nějak horší.

      Vymazat
    6. Ano i ne. Pokud bych brala sebe jako vzorek bílého dítěte, celkem rychle jsem si přebrala, že co se učím mi nejspíš k něčemu bude a taky jsem si ověřila proč. Nepotřebovala jsem to jako motivaci. Hodně lidí říká, že se ve školách učí zbytečnosti, ale já pro každou "zbytečnost" dříve či později našla využití. I kdyby to byla jen společenká konverzace, nebo že když slyším hovor dvou lidí o daném tématu, chápu, o čem mluví. Třeba spousta lidí na mém oboru řekne, že nepotřebují organiku. No já ji ke své součesné práci též nepotřebuju, ale někde v zátylku cítím, že nebude marné nehemzat na beztak povinnou zkoušku, dát paty k sobě a pochopit ji alespoň v základu. Už se mi párkrát vyplatilo něco vědět, když jsem řešila složení výrobku.
      Vážně je krátkozraké učit se jen to, co zúročím na 100% v nejbližší době.

      Vymazat
    7. A ještě takhle: ony se samy od sebe ty děti neptaly, ale pokud neměly rupnout, bylo třeba je oním vysvětlením namotivovat. Tak jak tak uznávám, že není špatné, aby jakékoliv dítě znalo důvod, proč se něco učí. Kdyby se ptalo samo od sebe, není správné označovat jej za problematické. O tom žádná a souhlasím.
      Pokud by mělo romským dětem pomoct, že budou mít jinou výuku a svoje školy, kde se na ně půjde postupem, kdy nejprve učitel řekne, k čemu věc bude, fajn.
      Ale vidím tu fakt ten rozdíl, že bílá společnost má vštípeno ono plánování, že se vše k něčemu hodí.

      Vymazat
    8. Já neřikam, že to není možné využít. Jenže většina vyučujících, především na základní škole, na otázku: "A k čemu mi to jednou bude?" neumí odpovědět. To je chyba, měli by vědět, k čemu to dětem může být. Já jsem taky spoustu věcí odflákla prostě proto, že jsem měla pocit, že je mi to k ničemu a nikdo mi to nebyl schopný vyvrátit. Ani se nepokusili.

      Vymazat
    9. Já jsem ten pocit, že se mi to všechno, co se naučím, bude hodit, neměla. Naopak se mi skutečně dost věcí zdálo strašně zbytečných.
      Občas jsem se i zeptala, k čemu mi to bude. Když už mi náhodou někdo odpověděl, tak mi řekli, že třeba k dalšímu studiu - třeba půjdeš na medicínu - jenže já věděla, že na medicínu nechci. Tak proč se učit bižuli? Asi tak. Dneska mě mrzí, že spoustu věcí nevim, ale tenkrát mě nikdo nemotivoval. A já jsem dokázala nějak tím předmětem proplout s celkem dobrou známkou bez toho, abych si něco odnesla...

      Vymazat
    10. Ano, to chyba je. Bohužel jde o otázku, na niž by měli učitelé umět odpovídat. Třebas tak, jak jsem napsala výše. Ale odpovídat.
      Učitel nemusí vědět vše, ale měl by děti vést, naučit je přístupu ke vzdělání.

      Vymazat
    11. Předevšim když něco učí, tak by měl mít odpověď na to, k čemu to těm dětem je. Protože já jsem se pak už mnohdy ani neptala, protože jsem měla pocit, že jsou učitelé stejně hloupí...

      Vymazat
    12. Pixie, já s tebou v ledasčem souhlasím. Možná v nějakých záležitostech si nejsem jista, nebo je vidím trochu jinak, ale neřekla bych, že diametrálně. Smutné však je, že si tu o tom my filozofujeme, ale realita je jinde. To mě pak napadá, co dělají všichni ti sociologové, pedagogové a jiná "zvěř", když školství, péče o děti a kdejaké zákony vypadají, jak vypadají. Přijde mi smutné, že se nad tímhle zamýšlím, protože to tluče do očí a jsem přitom úplně mimo obor, bezdětná navíc.

      Vymazat
    13. Pixie, pamatuju si z jiného Tvého článku poznámku o tom nechat děti samotné učit se to, co samy chtějí. Aby si o tom rozhodovaly samy. Píšu to hodně zkratkovitě, ale tak jsem to v kostce pochopila.
      Od té doby nad tím občas přemýšlím, pořád mi ale vychází nesouhlas.
      Souhlasím s tím, že učitelé by měli vysvětlovat i proč se to učime. Ale nemyslím, že by měly děti rozhodovat o tom, co se budou učit. Já jsem se vždycky učila ráda a hledala si víc, než bxlo třeba. Ale určovat si obsah? To bych se pak nemusela třeba vůbec učit matematiku, která je strašně užitečná.

      Už jsem se ale dostala úplně OT. :-)

      Vymazat
    14. K.: Já to ale spíš myslim tak, že by měli vyučující děti motivovat. Když je správně namotivuješ, budou se chtít učit sami. Já jsem motivovaná nebyla, zdálo se mi mnoho věcí zbytečných, tak jsem se je neučila. A myslím si, že by se dětem měla dát volnost v tom, jak moc do hloubky dané problematiky chtějí jít. Protože když nebudou chtít, stejně si nic neodnesou. Učitel by měl vést, být k ruce, když to dítě potřebuje, ale nenutit ho, že tohle prostě musí umět, protože to tak chtějí nějaké osnovy a protože jinak bude mít dítě pětku.

      Kopřiva: Jo, je to smutné, že se nad tím zamýšlíme my.

      Vymazat
    15. Pixie, když to je prácě to, s čím si nejsem jistá - myslím to, jak moc do hloubky se to děti naučí. A osnovy. To se právě snažím vypřemýšlet od toho postu, kde jsi to zmínila.
      Říkám si, jestli je to ve mně tak zakořeněné, protože jsem nic jiného nepoznala, nebo jestli je standardní systém prostě nejlépe funkční. Teď nemluvím o té motivační složce, tam jsme zajedno. Ale o té obsahové a raké o formě výuky.
      Můj synovec chodí do montessori školky a i doma je vedený obdobným způsobem. Má to rozhodně dobrý vliv. Ale i tam mají jasně daný obsah, co se má dírě naučit. Naprosto odlišnou formou, kde má dítě mnoho rozhodovací moci, ale s cílem naučit jej nadefinovaný obsah.
      Myslím, že všechno, jsem se učila na základce i na gymplu, jsem už uplatnila. Mně ve škole chybělo, že nám neukázali různé metody, jak pracovat s informacemi, ale dali nám jen ty informace. Ne že bych na to nepřišla sama, ale mohla jsem si ušetřit čas. A fakt je, že mnoho lidí na to samo nepřijde. Kolikrát koukám, co všechno musím absolventům SŠ a VŠ vysvětlovat. "Jenom" porozumění a kritické zpracování textu bývá nad jejich síly. Už jsem zase jinde.
      K těm sociologům atd.: myslím, že se zamýšlejí, ale naprosto akademickým nebo úřednickým způsobem. Navíc bez jakékoli zkušenosti ze zahraničí. Neříkám, že to jinde nezbytně dělají lépe, ale rozšíření obzorů nemůže uškodit. Jedním z mých oborů na VŠ byla sociologie, proto si troufám hodnotit. Ti lidi jsou prostě uzavření ve svém světě. To je podle mě neomluvitelné. Takhle toho mnoho nevyzkoumají. Ani tím, že si budou číst o jiných systémech. Jen ať vyběhnou z kanceláří do reality.

      Vymazat
    16. Já ti pořád nevim. Já si myslím, že co děti nechtějí, to se stejně nenaučí. Mám vysokoškolský titul, přesto nevím, kdy nám začali vládnout Habsburkové, nepoznám od sebe jehličnaté stromy, nevím, jaké je hlavní město Indie, nevím spoustu věcí, které mě tehdy nezajímaly a u nichž mi učitelé nedali důvod myslet si, že by mi to někdy mohlo být prospěšné.
      Kdyby někdo přišel a řekl mi - nemyslíš, že by bylo zajímavé dozvědět se něco o tomhle, protože by se ti to mohlo hodit k tomu a tomu, možná bych se to skutečně chtěla dozvědět. A i kdyby ne, nic by se nezměnilo, protože bych to nevěděla stejně jako teď.
      Hlavně mi vadí to, že učitelé ti něco předžvejkají a pak to na tebe vyplivnou jako hotovou věc a opovaž se mít na to vlastní názor. Celou základní a střední školu po tobě chtějí, abys jen opakovala, co ti někdo řekne. Pak přijdeš na vysokou nebo do práce a nikdo se s tebou nebaví, všechno si musíš zjišťovat sama. Taková blbost. To mají učit už na té základce.
      Dneska se nejspíš chystám sem http://www.divadlokampa.cz/program-akci/tickets/226. Třeba to změní můj názor, ale obávám se, že ne.

      Vymazat
    17. Nebo já se toho ani tak neobávám, já v to spíš doufam :) Protože já se pořád té myšlenky nechci pustit, mě se hrozně líbí. Celou školu jsem měla pocit, že je na té výuce NĚCO špatně, ale nevěděla jsem co. Teď to začínam zjišťovat.

      Vymazat
  10. Jenže když zůstanou trčet v děcáku, tak se ta pravděpodobnost, že se chytnou nějaké takové špatné party, výrazně zvětšuje. A i když se takové party chytnou i přes moji výchovu, budou mít třeba alespoň nějaké zábrany, nějaké hodnoty... možná se pletu, ale tak nějak bych se snažila se na to dívat spíš optimisticky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímalo by mne, jak jsou vychovávány adoptované romské děti, které se pak party chytnou. Byla bych zastáncem teorie, že ty, které jsou vychovávány, jakoby romské nebyly. Přitom určitě cítí, že jsou jiné a uvažují proč. A nevhodná parta v danou dobu jim dá bohužel vysvětlení. Pro což i pevně stojím za názorem jejich jinakost nepotlačovat. Tedy ne před tebou, Pixie, ale vytáčejí mne článečky pravdoláskařů snažící se nám vnutit, že Rom je stejný a netřeba hledat rozdíl.
      Kdyby mi někdo dal na výchovu romské dítě, snažila bych se mu vysvětlit, kdo je, jaká je jeho kultura, kdo jsou Romové. Raději bych řekla i Cikáni, protože ti, které osobně znám, si tak sami říkají a jsou na to hrdí.

      Vymazat
    2. Tak o to bych se určitě snažila, snažila bych se jim vysvětlit, z jakého důvodu se jim třeba ostatní děti vyhýbají, proč si musí různé věci vytrpět a podobně. Určitě bych se jim snažila vysvětlit odkud pocházejí, říct jim něco o jejich kultuře a podobně. Dál už by to bylo jen na nich, jak se k tomu postaví.

      Vymazat
  11. Nemyslím, že ti hrozí zblbnutí. Zpětně vidím, že ženy, které zblbnou, vykazují takové chování od začátku.
    Vcelku souhlasím s tím, co napsala K.
    Dovedu si představit dítě vyvdat.
    Romské dítě bych neadoptovala. Ani africké. Nemám však nic proti, když to udělá někdo jiný. U sebe cítím, že se nedovedu vžít do jejich mentality a nejsem si jistá, zda se to dá předělat (na obou stranách). Mám kamarádku Romku. Je jiná, uvažuje jinak, těžko tvrdit, že ne. Nechci říct, že špatně, ale moc se to neslučuje s uvažováním bílé společnosti. Díky tomu zažila hodně krutých zkušeností. Vůbec nemám ponětí, jak tyhle dvě kultury naučit žít na jednom území, v jedné rodině. Můj obdiv každému, kdo nalezne cestu.
    Jako dítě jsem s Romy kamarádila, pár věcí mne řekněme šokovalo, pár jsem dodnes úplně nepochopila, dost mi to dalo. Neznamená to, že jim však rozumím. Vidíš, námět na post. Někam si to začnu poznamenávat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zmínila jsem asijské děti, protože ty jsou "nejúspěšnější" v adopci. Četla jsem to v nějakém průzkumu, znám i dva lidi, kteří takto byli adoptovaní. Taky znám dost lidí, kteří děti z Vietnamu, Laosu, Thajska a Kambodži adoptovali. Taky jsou tyto děti lépe přijímané ve společnosti.

      Vymazat
    2. Domnívám se, že je to tím, že dovedou být mnohem předvídavější než my, proto jsou úspěšní v našem systému. To platí i pro asijské podnikatele. Možná vůči nim jsme hloupější my. Samozřejmě bráno v rámci celků. Neřeším jednotlivce.

      Vymazat
    3. hloupější ve velkých uvozovkách. Kdybychom to brali dle schopnosti uvažovat o několik tahů dopředu.

      Vymazat
  12. Já věřím tomu, že by to nebylo snadné. Stejně mi ale něco říká, že bych to jednou měla udělat. Tak uvidim, jak dopadnu :)

    OdpovědětVymazat
  13. Si myslím, že by bylo přínosnější ty děti po ústavech raději utratit. Lidí je moc a ony mají stejně vesměs blbé a v těhotenství narušené geny feťacek. Nebo si myslíš, že své děti dávají do ústavů dobří a inteligentní lidé? Máš naivní představu, že svým dobrým srdíčkem a ideálky z toho vychováš dobráka přínosného společnosti? Pravděpodobnost je docela malá. Se štěstím z toho vychováš někoho, kdo bude umět truchu číst a nepokrade.
    Když se množí potkani, pak je hodně potkanů a vymřou vzácní ptáci..
    Napsat: "Mně by nevadilo mít dítě s inteligentním a pohledným cikánem." Tak to beru, to je mě způsob jak zastavit rasizmus a šířit dobro. Množit dobré a nedělat ze světa "Absurdistán"...znáš ten film?!

    OdpovědětVymazat
  14. Doufám, že to s tím utrácením byl jen vtip, který je mimo mé rozlišovací schopnosti. Ne, nedělám si iluze o tom, jaké typy lidí dávají děti do ústavů. Nemám ani úplně naivní představu o tom, jak z toho dítěte vychovám dokonale vzorného občana jen na základě velké lásky. Ale myslím si, že výchova má svůj díl na tom, co z člověka vyroste.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s tím utrácením bylo spíš obraznéné, ale z hlediska genů by bylo vhodné zbavit se jedinců, kteří šíří špatné kódy. On Hitler měl svým způsobem pravdu. Jen měl moc málo informací a moc to vstáhnul na rasy a zevnějšek. Ale pokud se budou množit převážně ti slabí a silní investovat energii nesmyslně, pak stádo zdegeneruje a lidé jsou stádo, u kterého to tak je.

      Vymazat
    2. Samozřejmě bych je nevybíjela:D, jen by bylo lepší, kdyby se nemnožoli a ty lépe investovala energii do dítěte s lepší genetickou výbavou a vychovávala dítě,které se narodilo někomu trochu myslícímu. Pokud adoptuješ dítě zemřelé kamarádky, je to něco jiného.

      Vymazat
    3. Pamatuju si dobře, že jsi ještě před nedávnem byla Médea?

      Viděla jsem Tvoje komentáře všude možně, jednou jsi psala i u mě. Zařekla jsem se, že Ti nebudu odpovídat, protože na mě Tvé komentáře působí velmi netolerantně, až agresivně a nechci Tě v tom podporovat.

      Teď ale cítím potřebu se silně ohradit! Tvůj komentář není vtipný a je nepřijatelný i v největší možné nadsázce. NEPŘIJATELNÝ. Pokud ještě někdy chodíš ke mně na blog, tak už tam prosím nechoď.

      Vymazat
    4. http://blogdalsihonarcistnihoblba.blogspot.cz/2012/11/komunisticky-nacek.html

      Tady je můj názor. Ale číst to nemusíš a mysli si, co chceš.

      Vymazat
    5. Nevidím soivislost mezi Tvým článkem a výše uvedeným názorem.

      Vymazat
  15. Pixie, promiň, že jsem se tu tak rozohnila, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jinak se omlouvám, že si vůbec dovoluji myslet, existovat a dogmata této hloupé a dekadentní společnosti a politická korektnost mě moc nezajímají.

      Vymazat
    2. Tenhle komentář je přesně ten důvod, proč jsem na Tebe dosud nereagovala. Já jsem se vyjadřovala k Tvému názoru, ne k Tvé osobě.

      Je rozdíl řici: "Názor Kabukimono je pro mě nepřijatelný." a "Kabukimono je nepřijatelná."
      Já jsem řekla to první.

      Mě nezajímá politická korektnost. Myslím si třeba, že koncept multi-kulti je nefunkční a mám pro to argumenty. To ale neznamená, že imigranti jsou nefunkční.

      Vymazat
  16. V tomhle se asi neshodneme. Já si prostě nemyslím, že je špatně vynaložená energie snažit se udělat slušného člověka z někoho, pro koho by to jinak bylo velmi těžké.
    Ne, Hitler neměl pravdu, nikdo nemá právo zasahovat do toho, kdo se smí nebo nesmí množit. Spíš bych viděla problém v tom, že díky medicíně přežívají i jedinci, kteří by dřív nepřežili. To ale neznamená, že jim právo na jejich léčbu upírám.

    K.: V pořádku, jsem ráda, žes to napsala. Plně s tebou souhlasím, mně se ten komentář taky ani trochu nelíbí.

    OdpovědětVymazat
  17. Já myslím, že téma děti se ti jednou vyřeší :) ale musím souhlasit s tím, že pokud jsi ochotná do toho jít, bylo by mnohem lepší si dítě adoptovat.. to já bych asi nemohla, protože až moc toužím po tom mít SVÉ děti.. ale kdybych jednou byla moc bohatá, tak budu mít své i adoptované, protože musí být krásný pocit pomoci nějakému drobkovi k lepšímu životu.. :)

    OdpovědětVymazat
  18. Jo, jednou se to nějak vyřeší, teď nemá moc smysl nad tím přemýšlet, když jsem sama :) Já chápu, že někdo chce to svoje dítě, ale přijde mi hloupé, to nutit i ostatním, že to je přirozené a že jinak to nejde.

    OdpovědětVymazat
  19. mě spíš straší, že už to pak po dětech nebudu já. Budu matka, budu prudit, vychovávat, budu manželka, už ne milenka, že budu ta, kterou partner třeba podvádí s jinou, mladší, bezdětnou...chci si život užít, ne někomu otročit...je to můj život a není pravidlo, že každý děti mít musí...chci si dělat co chci, ne se podřizovat okolnostem...ale třeba jednou změním názor... :) a o tom to přeci je, život nestagnuje, naopak pořád plyne dál a měli bychom ho přijímat tak jak se mění...a teď si trochu protiřečím, ale to je fuk...

    OdpovědětVymazat
  20. lucka: Často to tak bývá, ale je to jen o přístupu. Spousta žen skutečně zblbne a nedivim se, že je pak chlap začne podvádět s mladší a bezdětnou. Podle mě je základ především v tom, aby na sebe matka nerezignovala a nestala se jen tou matkou. S dítětem se dá dělam mnoho věcí, jen to většina rodičů nechápe. A souhlasim, že názory se můžou měnit, já už jsem se změnila natolik, že se snažím neříkat nikdy. Protože se může stát cokoliv.

    OdpovědětVymazat