12. června 2012

Dívám se ti do očí

‎"Dívám se ti do očí. Jsou unavené, plné bolesti a strachu.
Bolesti ze zničeného těla, bolesti, kterou ti celý život způsobovali. Bolesti z odtržení od tvých dětí, které ti hned po narození kradli, a ty jsi spoutaná vždy jen sledovala, jak se jejich vzdalující očí vpíjí do tvých: "Mami, bojím se! Neopouštěj mě...", plakaly.
Dívám se ti do očí, nemocné nohy tě už jen stěží unesou. Čeká tě poslední fáze tohoto pekla, pak už jen něžná náruč smrti. Dodojila jsi a jdeš na jatka.

Dívám se ti do očí. Jsou unavené, plné bolesti a strachu.
Strachu z toho, že ti zemře další dítě na podvýživu. Strachu z muže, který tě každý den opilý bije. Jsi unavená z nekonečné dřiny na čajových plantážích, stejně jako tvé děti. Jsi unavená z každodenního strachu, zda seženeš něco málo jídla pro svou rodinu.
Dívám se ti do očí, umíráš vysílená a osamělá na tvrdé podlaze. Jen tři malé děti tiše pláčí u tvého těla.

Dívám se ti do očí. Jsou unavené a plné strachu.
Strachu z toho, že ti sníží plat a nebudeš moci splácet hypotéku na dům. Strachu z toho, že tvé děti nedostudují vysokou školu, z toho, že ti manžel uteče za mladší ženou. Jsi unavená z přesčasů, které děláš, abys měla na nové auto.
Dívám se ti do očí a tvá hlava je plná starostí. Dopíjíš šálek černého čaje s mlékem a uléháš do své měkké postele."
-Markéta Musilová-

Ze skupiny sentientismus na facebooku. Mrazí mě z toho. Je v tom tolik pravdy a každý člověk v naší civilizaci by si měl tohle uvědomit. Naše problémy nejsou zas takovými problémy, jakými se zdají. Nikdo tu netrpí chudobou, i když se tak každý rád tváří. Proberte se už konečně.

5 komentářů:

  1. Jo, vždycky muže být hůř a my se tváříme jak trpíme, ale není to tak dávno co nám bylo hůř... třeba teď jsem četla rozhovor s historičkou v Novém Prostoru, bavili se tam o zdravotnictví teď a za Marie Terezie a předtím, ale my si dnes už neuvědomujeme, jak se svět změnil. Přijde nám to furt stejné. Vnímání utrpení se nemění dokud se nad něj člověk nepovznese.

    OdpovědětVymazat
  2. Silná slova. Díky za ně.
    Ale bohužel už je to tak, že člověku vlastní starosti připadají, jako ty nejhorší, dokud není konfrontován s něčím daleko silnějším...

    OdpovědětVymazat
  3. Proto je dobré si to neustále připomínat. A jsem ráda, když se přede mnou něco takového jednou za čas objeví. Člověka to nutí se zamyslet.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezké, taky občas podobně přemýšlím. Děkuji za zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé, že zrovna u tebe bych pochopila, že na takové přemýšlení nebudeš mít čas/chuť/energii. Ale takový je svět. Lidé, kteří mají svých starostí skutečně dost, se dokáží zamyslet i nad starostmi jiných, zatímco ti, u kterých se o problémech snad ani mluvit nedá, jsou vystresovaní, bez soucitu... bohužel.

    OdpovědětVymazat