24. února 2012

pro-ana blogy

Pokud jsi sem omylem zabloudila, protože přemýšlíš, že by ses stala pro-ana, prosím tě, nedělej to. Zhubnout se dá i jinými způsoby, než hladověním a odříkáním. Já jsem zhubla za půl roku 10 kilo bez hladovění a odpírání.
Promluv si s mamkou o tom, že si připadáš tlustá a chtěla bys zhubnout. Vysvětli jí, jak se cítíš a že ti to vadí a chceš s tím něco dělat.
Řekni jí, že nebudeš jíst k obědu s ostatními omáčku s knedlíky, ale dáš si raději obří zeleninový salát. Nebo si tu omáčku klidně dej a ten salát si dej k večeři. Snídej ovoce, protože pročišťuje organismus a je to šetrnější a zaručenější než všechna projímadla. Snaž se jíst tak, abys neměla hlad, ale nepřejídej se. Zorganizuj si jídelníček tak, aby 70% tvořilo syrové ovoce, zelenina a ořechy (těch ne moc, tak hrst denně na doplnění vápníku). A nevynechávej listovou zeleninu. Pročti si nějaké knížky nebo weby, které se zabývají vitariánstvím, kde se dozvíš vše o syrové stravě. Tímto způsobem můžeš zhubnout i rychleji než za půl roku, já jsem to nedodržovala úplně přesně, a můžeš zhubnout i víc, já pořád ještě hubnu. Navíc si nebudeš muset dělat hlavu, že sis dala zmrzlinu se šlehačkou, protože ovoce a zelenina dokáží hodně a nepoznáš to.
Myslím, že při pravidelném dodržování tohoto způsobu stravování, jsem hubla asi půl kila za týden, pak jsem to přestala tak striktně dodržovat a hubnutí se zpomalilo. Ale pořád hubnu.
Pokud má tvoje mamka taky nějaké to kilo navíc, zkus jí navrhnout, že můžete zhubnout spolu, udělejte si z toho zábavu. Klidně si zapisuj, co jíš, ale nepočítej kalorie. Po ovoci ani zelenině se netloustne. Vykašli se na to, že je v ovoci cukr, doplní ti energii, ale nepřibereš po něm ani deko. Važ se maximálně jednou denně, nejlépe ráno hned jak vstaneš, víckrát to nemá cenu.
Budeš štíhlá, plná energie, zdravá. Jako pro-ana budeš hubená, ale nebudeš hezká ani zdravá. Budou se ti lámat nehty, padat ti vlasy, kazit zuby. A to není pěkné a určitě to není to, co bys chtěla.
Mnou uvedenou metodou nezhubneš tolik, aby ti trčely kosti, ale budeš příjemně zdravě štíhlá, nebudeš už "ta tlustá kráva", ani se z tebe nestane "ta nechutně vychrtlá". Budeš "ta pěkná štíhlá holčina". A to přeci stojí za to, ne?
Nejsem ani jsem nikdy nebyla anorektička, takže nevím, jaké to je, ani si to neumím představit. Ale umím si představit pár situací, které k tomu mladou dívku můžou dohnat. Taky jsem byla vždycky koule a doma (a nejen doma) si do mě rádi rýpli, že mám velký zadek, že jsem tlustá a podobně. A i když jsem se tvářila, že je mi to šumák, pěkně mě to štvalo. Naštěstí jsem nikdy nepodlehla, ale chápu, že jsou určitě dívky, které toho začnou mít dost. A dokáži si představit i dost jiných situací, které k tomu můžou vést.
Konec části věnované náhodným návštěvnicím.

Teď obecně o těchto blozích.
Když jsem narazila na první blog tohoto typu, docela mě to vyděsilo. Když jsem si zadala do googlu pro-ana, vyděsilo mě to ještě víc. Takových blogů mi to našlo hned několik. Většina z nich nefunguje dlouho, pár měsíců a pak příspěvky končí, doufám, že je to tím, že těm dívkám někdo pomohl nebo že si samy uvědomily, že tohle není řešení. Na tu druhou možnost ani nechci pomyslet.
Co mě však děsí ještě víc, jsou komentáře, ve kterých pisatelé útočí na autorky blogů, nadávají jim do krav, blbek a podobně. Ty holky se pak stáhnou ještě víc do sebe a budou mít pocit, že jim nikdo nerozumí a že jim nezbývá už nic, kromě vidiny krásného(?) těla.
Tyto blogy vnímám jako volání o pomoc. Myslím, že ty slečny chtějí, aby jim někdo pomohl, aby je vyslechl, aby jim řekl, že jsou hezké.
Myslím, že velkou měrou za tohle můžou rodiče. Ať už tím, že nechají svojí dceru jíst tak, aby se z ní stala koule, nebo tím, že pokud má třeba jen pár kilo navíc, tak ji na to neustále netaktně upozorňují. Že si neudělají čas, aby se jí věnovali.
Přeji těm slečnám, aby se našel důvod, proč toho nechat, aby si nemusely procházet tím, čím si prošly mnohé před nimi. Snad budou mít víc štěstí.

16 komentářů:

  1. z vlastní zkušenosti můžu říct, že pro-ana blogy jsou skutečně buď zoufalým voláním o pomoc nebo voláním po pozornosti. Ty blogy, které brzo končí jsou jen rozmarem mladičkých holek a jen opravdu málo lidí chápe podstatu, která se doopravdy skrývá za tímhle problémem. A pokud holka spadne do tohohle problému, tak je strašně těžký vysvětlit jí, že zhubne bez hladovění za půl roku/rok. Ony chtějí rychlou a markantní změnu. Chtějí obdiv kamarádek a vyděšený výrazy typu: "Proboha! Ty jsi tak hubená!"
    A zároveň si myslím, že ne vždycky mají rodiče svou vinu na tomhle bláznění. Dávala bych to spíš za vinu reklamě, kamarádům, spolužákům, klukům, trenérům...

    OdpovědětVymazat
  2. Reklama, kamarádi a spol na tom určitě mají svou vinu, ale já se bojím, že rodina na tom má taky svou část. Kdyby rodiče těm holkám občas řekli, že jsou hezké, tak by možná dokázali těm holkám trochu zvednout sebevědomí. Je to jedno s druhým. Ale myslím, že to je částečně i nedostatkem času rodičů, že na děti nemají čas a možná tím ty holky chtějí říct, že potřebují jejich pozornost. Sice je to drsný způsob, ale určitě zaručený.

    OdpovědětVymazat
  3. To je pěkné..
    dokonce jsem včera nějak narazila na nějakou semestrální práci o těchto blozích kde byl kousek o tom, jak slečny drží tu svou pravdu a nadávjí na každého kdo jim chce poradit a pomoc. A moc to znám i od sebe, jsem ráda že je to pryč. Trenéři a kluci za tohle často můžou, a kluci ani nevědi často proč (v pubertě jsi prostě necitlivý blb)... ale i ta puberta slečen, ta změna toho těla.. reklama ani tolik ne, umíme hodně ignorovat reklamu... ale filmy, a potom když si to začneš často vyhledávat a koukat začne ti ta hubenost připadat normální. Rodina dělá dost, v mládí k ní nemáme důvěru.. a pak dospíváme a zjištujeme že to byla často hloupost že naši rodiče řešili a řeší to samé jako my (jakbyne když máme povahu nejčastěji po nich).

    Já se nenávisti ke svému tělu zbavila... ale musela jsem se nejdřív zbavit pro-ana blogů, všech lidí co to dělají, už ani nemůžu chodit a komentovat a radit jim nebo podpořit. Prostě ne. Bojím se, nechci do toho zas spadnout (je to jako se závislostí - jednou do toho padneš a navždycky v tom jsi, jen záleží jak daleko). Je to jak mor. A málo se o tom veřejně mluví což je děs. Asi si to ani rodiče nepřejí protože je to proně stejné jako kdyby jejich dítě jelo v pervitinu, prostě mají pocit že selhali a všichni si na ně budou ukazovat

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem tohle nikdy nepochopila, tu touhu po vyhublosti. Ale až do svých 28 jsem byla sama od sebe dost štíhlá, takže když hudnutí řeším, jsem už dospělá a dokážu nepodlehnout. Nedokážu posoudit, nakolik hraje roli rodina a nakolik spoečnost či reklama. Ale dokud po molech budou běhat smrtky a herečky budou vážit 30 kg i s postelí, asi se nic nezmění.

    Krystýno: Jsem ráda, že jsi se toho zbavila, i když, jak sama říkáš, je to jako s každou jinou závislostí. Každopádně obdivuji tvoji odvahu o tom takhle otevřeně mluvit. A i to je důežité. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  5. Kritýna: Gratuluju, že ses z toho vyhrabala, a přeju ti, ať máš dost sil se tomu bránit i dál. Taky si myslím, že se o tom málo mluví, tohle by se vážně mělo řešit ve školách, stejně jako drogy. A to, že se rodiče stydí a nemluví o tom... to je taky zlo. Jenže lidi jsou zlí, za zády pak řikaj: "Ta jejich holka jim málem umřela, protože nejedla, co dělali, že si toho nevšimli?" Jako s drogami. A i když je takových blbů třeba jen pár, tak oni pak mají pocit, že to dělají všichni.
    To, že si ty slečny drží tu svou pravdu a kopají kolem sebe asi chápu, vždyť si to nenechají vymluvit často ani od odborníků, rodičů nebo přátel, takže nechat si do toho kecat od cizích lidí je blbost. Spíš si myslím, že nevědomě doufají, že na to tak třeba přijdou rodiče a pomůžou jim. Ten pocit jsem získala na základě toho, že se tam často objevuje ten dopis od Any nebo přepis knihy Vím, jak chutná vzduch. Ale je to jen můj pocit, možná to je úplně jinak.

    potvůrka: Já jsem tu vyhublost taky nepochopila, ale ono to ze začátku asi není touha po vyhublosti, jako jen touha zhubnout pár kilo. A nejrychlejší je nejíst. A pak se začnou dostavovat výsledky. A ta holka si zřejmě řekne, že když zhubla tolik, tak může zhubnout ještě pár kilo. A pak už se veze.
    Já jsem se anorexie a bulimie docela bála, stejně jako jsem měla strach spadnout do jakýchkoliv drog nebo podobně, takže jsem s něčím takovým nikdy neexperimentovala, ale kdybych byla náchylnější, měla by na mě největší vliv asi rodina a někteří jejich známí, protože už tenkrát jsem vnímala, že vrstevníci nemají zas tak moc rozum a někteří kluci se do holek trefují, protože se jim líbí, ale neumí to říct. Ale dospělí by měli mít rozum a přesto si neodpustili poznámku na to, že jsem tlustá. A dospělým to nikdy úplně nezapomenu, ty bych za to fackovala, těm by tohle z huby nikdy vypadnout nemělo.

    OdpovědětVymazat
  6. Určitě je v tom i vylání o pomoc, a přitom stud... ony vědí že to co dělají není správné a cítí se slabé že tomu propadly a tak se zároven bojí že se na to přijde i to chtějí, alespon já to tak měla. Je zajímavé, že ty slečny o tom hodně čtou ale nevím jestli je to jen seznámení s nepřítelem nebo víc... já četla jen Alice v zrcadle ale jen čtvrtku, moc dobře si pamatuju jak na mě ta kniha působila - viděla jsem se v tom, a chtěla jsem okoukat všechny "triky"... takže se bojím že i jiní to mají takhle :( A přesně jak říkáš že lidi jsou zlí - moji sestru za její 100 kilo (je hormonálně nemocná) pomlouvala ženská před naší mamkou (a věděla že to řiká před ní), kdyby věděla i ten druhý extrém měla by naší rodinu za sociální případ... a přitom lidi tě nepodpoří zdravě zhubnout nebo zdravě přibrat nebo prostě žít zdravě. Teď nikdo po nikom nechce aby byl zdravý, snad jen ti nejbližší a inteligentní doktoři.

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem částečně kvůli hubnutí přešla na veganství, hodně jsem toho přečetla, takže jsem přesvědčená, že vegantví je zdravé, stejně pořád poslouchám, jak je to nebezpečné, jak budu nemocná. Nejen že mi to cpe laická veřejnost, ale často se na internetu takové názory objevují i od lékařů. A fakt, že jsem měla nadváhu a zhubla jsem 10 kilo, je mi často vytýkán, že prý je to nezdravé.
    Nevím, proč nikdo člověka nepodpoří, aby zhubnul. U obézních lidí ta podpora ještě je, ale pokud chce někdo shodit jen pár kilo, tak se podpory nedočká.

    OdpovědětVymazat
  8. Mě nejvíc rozčilují názory doktorů a odborníků na výživu, kteří zarytě tvrdí, jak je vegetariánství, nemluvě vůbec veganství životu nebezpečné. Přitom je dokázáno, že vegetariáni i vegani bývají mnohem zdravější než masozřavci. On je to ale taky velký alibismus, protže přiznat, že je to zdravé by znamenalo nevyhnutelně maso přestat jíst a to se ani většině těch odborníků nechce. Přesto si myslím, že veganství je do budoucna jediná cesta udržitelného rozvoje planety. A přemýšlet o breathariánství u většinové populace asi ani nemá smysl.

    Stejně mě breathariánství nepřestane asi nikdy fascinovat...

    OdpovědětVymazat
  9. Taky mě to rozčiluje, ale co naděláme? Oni přeci mají ten titul před jménem, že jo. Navíc ono to možná je trochu nebezpečné v případě, že si o tom někdo nic nepřečte a jenom vyškrtne živočišné produkty. Pak se v televizi objevují zprávy o tom, jak někdo z veganství zkolaboval. Nakonec se dozvíš, že jedl jen rohlíky a tofu. Stejně mě fascinuje, jak je možné, že tolik masožroutů stále přežívá při úplně nevhodně sestaveném jídelníčku. Sice na to nakonec taky umřou, ale tady už se to jídlu nepřičítá:(
    A breath je vážně fascinující, ale na to nemám. Možná někdy v budoucnu?:)

    OdpovědětVymazat
  10. jo to jo, já měla problém už na základce, nikdy jsem nepatřila k těm extra hubeným, ale nebyla jsem ani moc tlustá, když to vidím zpětně, jen jsem prostě měla silnější stehna a boky.. no ale pas byl ok... no nejvíc bylo, když mě pak kluci přejmenovali z Kristýna na Tlustýna... to mě dorazilo, smáli se mi pořád, denodenně. tak ani nevim proč přestala jsem jíst... přišli zdravotní potíže apod. to tu probírat nemusím, no teď po 8 letech mam super postavu, hodně cvičím, ale jím normálně :-) jsem spokojená, ale mam problém y nadávky dostat z hlavy, taky mi pak bahá hlavou jestli ještě nejsem pořá moc tlustá a tak... je to problém, který už mi zůstane na pořád. No co mi dokáže dorazit je , když mi teď někdo ze spolužáků co se mi smáli pozve na rande... nevím co čekají, kdo by s takovými lidmi někam šel, že.... a bonus navíc pro mě: oni mají teď pupky.. a já se směju jim ,štěstí se otočilo :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Puberťáci jsou hloupí, často takové nesmysly říkají, i když se jim ta slečna líbí a nedochází jim, že jí tím mohou ublížit. Tak hlavně buď spokojená i nadále a už se nenech rozhodit, ničím a od nikoho:)

    OdpovědětVymazat
  12. Nebudu ti vykládat, že máš nádherný blog. Protože nesnáším přetvářku a oblbování. Tvůj blog je prostě hnědý.:)
    Ale řešíš tu něco rozumějšího, než nové lodičky.
    To je fajn.
    Ale pomyslela si na ty dívky, co si s maminkou prostě nerozumí. Já si s mámou nikdy neměla moc co říct..možná bys mohla navrhnout a vymyslet i jinou alternativu. Všechny děti nemají doma zrovna velké zázemí (nejsem totiž zas až taková výjimka).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edit: Já jen, že mě to vždycky strašně mrzelo a štvalo..taková ta klasicjá věta: "Promluvte si s maminkou/rodiči."
      A dodnes mě to vždycky mlátí do obličeje.

      Vymazat
    2. No já to vlastně znam, taky to doma poslední dobou stojí za houby (i když to nechápu, v pubertě to docela šlo).
      Asi jsem ale naivní, protože pořád doufam, že pokud dcera přijde za matkou s problém, tak je matčinou povinností pomoc. Ale asi máš pravdu, asi to tak nefunguje vždycky. Zkusim se nad tim zamyslet:)

      Vymazat
    3. Nemusíš být vůbec naivní, jen jsi to prostě nezažila. Moje máma není zlá, to ne..to se špatně vysvětluje.

      Vymazat
    4. Ale jo, asi si idealizuji to, že každá matka by měla pomoct, když je potřeba, ale asi to ne všude funguje.
      A nějak mi nedošlo, že některé matky taky možná působí na svoje dcery tak, že se bojí to vůbec zkoušet...

      Vymazat