28. února 2012

Až vyrostu...

Když jsem byla malá, mohly mi být tak tři čtyři roky, měli jsme doma, nevím proč, bílý závoj. A já jsem chtěla být nevěsta, až jednou vyrostu. Dneska už mě tenhle nápad naštěstí moc neláká.
Když jsem začala chodit do školy, měla jsem ráda naši paní učitelku (nevím, možná jsem byla divná už tenkrát). A tak jsem chtěla být učitelka.
Asi v osmi letech jsem chtěla být právnička. Neptejte se mě, jak jsem k tomu tehdy přišla, já vážně nevím.
V páté třídě jsem začala chodit na dramaťák, takže jsem chtěla být herečka.
Asi v sedmičce nebo osmičce se mi zalíbila myšlenka, že by ze mě byla fotografka.
Tou dobou jsem přemýšlela, že by ze mě mohla být ekonomka, ale to mě naštěstí rychle přešlo, neboť jsem si řekla, že ekonomů je všude plno, tak proč přidávat dalšího.
Když se v devítce podávaly přihlášky na SŠ, neměla jsem tušení, kam jít. Jedna možnost padla na gympl. Spolužačka sháněla někoho, kdo by s ní šel na stavárnu, a tak jsem se tam jela podívat. Po čtyřech letech otvírali obor geodézie. Neměla jsem ani páru, o co jde, ale přesto jsem si tam dala přihlášku a vystudovala to. Když jsem si podávala přihlášku na VŠ, věděla jsem, že chci být geodetka.
V prváku na vysoké se mi začaly líbit předměty, které byly zaměřené spíš na počítače (linux a databázové systémy). A tak jsem se poměrně ráda nechala zlanařit na geoinformatiku. S tím, že geodézii můžu dělat vždycky, jsem z geodézie zdrhla. A doufala jsem, že by ze mě mohla být geoinformatička.
Teď bych si měla podat přihlášku na magisterské studium. Podám si ji opět na geoinformatiku, protože studovat tenhle obor mě hrozně baví. Uplatnění by tu bylo. Ale já si nejsem jistá, jestli to skutečně dělat chci. Momentálně mě asi nejvíc láká být knihovnicí nebo si pořídit vlastní krámek s fantasy a sci-fi literaturou.
A co budu dělat za dva roky, až dostuduji? Kdo ví?
A čím jste chtěli být vy, až vyrostete? Splnilo se vám to? Děláte to, co chcete a co vás baví?

13 komentářů:

  1. Tak tohle otázka kterou momentálně dost urgentně řeším. Co vlastně chci dělat? A co naopak vůbec? A slučuje se to s tím, co nabízí trhpráce. A já stále nemám představu.

    Nakonec jsem 10 let (i během celých studií) pracovala ve firmě prodávající náklaďáky a pak plynule přešla k jiné, s obdobným naplněním. A to jsem vystudovaný stavař :-) Nikdy nevíme kam nás cesty zavanou :-)

    Neboj, divná jsi v dětství nebyla. Já chtěla být popelářem a řidičem metra.

    OdpovědětVymazat
  2. Ja to teda menim porad, nicmene letosni jaro by mohlo o ledascem rozhodnout :) (maturita, prijmacky)
    A geodezie je fajn, prilezitostne pracuju jako "geodetka" u jednoho znameho a az na obcasne silene tereny me to pomerne bavi

    OdpovědětVymazat
  3. Jedikats: Já tak taky brigádničim a čím dýl to dělam, tim víc se mi to dělat nechce. Jediný, co by mě bavilo, je stavební zaměření, ale nevim, jaká je šance, že se k tomu dostanu. Jinak tacháče mi většinou nevadí, pokud nejsou na největších křižovatkách po praze, ale stavby... to je příšerná pakárna.
    A dáváš si přihlášku na geodézii? Jako studijní obor se mi to fakt líbí, moc lidí to nestuduje, takže líp poznáš spolužáky a tak...

    potvůrka: Já myslela, že jsem byla divná, protože jsem měla ráda naší učitelku:) Jinak popelář je docela běžný přání, i když spíš u kluků:) Jinak cesty osudu jsou nevyzpytatelné, takže chápu, že se člověk tak motá sem a tam. No jsem zvědavá, co přijde.

    OdpovědětVymazat
  4. I'm really glad to have found your blog. I enjoy reading your blog posts!! If you have a chance, please visit/follow my blog. Your supports will mean the world to me! Thank you so much in advance! Have a great day!

    OdpovědětVymazat
  5. Haha, úplně se v tom poznávám a měla jsem skoro stejná období i se stejnými nápady. Ekonomka jsem chtěla být, protože to je můj vzdálený strýček a byl to jediný člověk v mým okolí, kdo měl VŠ. Pak mě to ale omrzelo.

    V 9. třídě jsem chtěla jít původně na sociálně-správní, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla pro pedagogické lyceum. Teď jsem na VŠ a studuju etnologii a lingvistiku. Ale na magistru bych se možná chtěla vrátit trochu k učitelství, ale češtiny jako cizího jazyka. Jenomže to mám ještě přes rok čas.
    Taky se často sama sebe ptám, co budu dělat v budoucnu:) Díky bohu, že nejsem jediná:)

    OdpovědětVymazat
  6. Nn, prihlasku si nedavam, nechci to studovat ani delat nejak vic.. proste jen beham s hranolem, obcas stojim u stroje, pokud to neni nejaky obtizny mereni... proste pro me je to jen brigadka, ale nijak me to nevzalo :) ale rozhodne lepsi, nez nejakej mekac nebo tak neco :)

    OdpovědětVymazat
  7. Honzina: Nejsi jediná neboj. A čím víc se na to lidí ptám, tím víc zjišťuju, že je nás takových spousta:)

    Jeditkats: To stání u stroje (to dělám vždycky já) nebo lítání s hranolem je právě opruz, jinak je ten obor nádhernej, má spoustu různých odnoží. Ale dneska už ta praxe jde do kytek, u toho stroje může stát cvičená opice a v podstatě i to ostatní už je jenom naučení se nějakýho postupu bez většího přemýšlení. Jediné, co v dnešní době ještě vyžaduje při měření mozek, je stavební zaměření, kde je potřeba prostorová představivost. Ale v té teorii je spousta krásných věcí a rozhodně bych obor neměnila:)

    OdpovědětVymazat
  8. chapu :) ale ja prostorovou predstavivost prave nemam a vubec matika a tak mi jde dost mizerne.. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jedikats: Tak to potom chápu, to bys asi trpěla:) Tak přeju, ať si dobře vybereš a hlavně ať tě to baví:)

    OdpovědětVymazat
  10. Jé, to jsem si vůbec nemyslela, že jsi geoinformatička. Tipovala jsem tě na nějakou historii nebo tak :D Já jsem právě v druháku na kartografii/geoinformatice a mnohem víc mě bere ta kartografie, jsem trochu úchylačka na mapy a navíc jsme ještě žádné programování třeba neměli... Zato máme odpornou matiku, to fakt nedávám, tak se toho trochu děsím... A kde to studuješ? (omlouvám se, určitě už jsi někde v blogu měla město, nečtu pozorně...)

    OdpovědětVymazat
  11. V Praze. Tak matika byla nejhorší v prváku, potom ty dvě ve druháku už byly v pohodě:) Už byli i vyučující mnohem vstřícnější. Jinak matiku jsem zvládla nějak ani nevim jak, ale povedlo se. Tak na základě programovaní bych nepřestoupila, ale linux a databáze, to byla srdcovka. Hlavně teda ten linux:) A ty jsi kde?

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem v Brně. Matiku máme nejhorší teď v druháku, počítání nějakých zkreslení a zobrazení a parciální derivace (což je celkem vtipné, někdo na gymplu nedělal ani normání a parciální snad vůbec nikdo...). Jinak chápu že Linux je srdcovka (já jsem teda "trapně" na windowsech) ale přítel má Linux na 3 počítačích (a na každém jiný) takže naprosto chápu :) Prý dá brzo nějaký aji mně :D Ale zatím se bojíme, že třeba budu potřebovat nějaké programy co běží jen pod win a navíc, už jsem si zvykla, mám tu tunu dat a teď to překopírovat pryč a zpět...

    OdpovědětVymazat
  13. Tak já mám rozdělenej disk, na půlce mám win a na půlce ubuntu. Data mám všechny na externím disku, abych nemusela nic kopírovat:) Spíš bych se bála, aby se ti nestalo to, co mě na novým počítači, že už se mi nepodařilo nabootovat do windows. Na prvním compu jsem s tím problém neměla, ale tenhle počítač... to byla blbá volba. Všichni se hrozně diví, že studuju informatiku, když nemam ráda počítače, ale to jsem celá já. Dělám samé nelogické věci:)
    Parciální derivace nejsou těžký, je to normální derivace, jen si musí člověk uvědomit, že derivuje podle něčeho jinýho než x:) To jsme měli už v prváku, co jsme měli ve druháku už si ale nepamatuju. A na střední jsem o derivacích věděla jenom to, že existujou, tím moje znalost končila. A taky jsem se tim nějak prohrabala, tak neboj.
    Co se týče Brna, tak dost lidí od nás tam přecházelo, že prý to je jednoduší než čvut.

    OdpovědětVymazat